Kramerová versus Kramer (1979)

Z dnešního pohledu jeKramerová versus Kramerpříliš schematickým filmem, tedy na své téma. Tak se ale samozřejmě nedá hodnotit - ve své době bylo převratné a že v Evropě s něčím takovým byli dál a značně syrovější i skutečnější je taky celkem jedno, jelikož tady jde vyloženě o americký kontext. Upřímně mě ale překvapilo, že to není jen klasicky silné drama své doby, ale že to obsahuje i nemalý počet opravdu emočních scén. Ty fungují především díky naprosto perfektním hereckým výkonům, především Maryl Streep, která do role Joanny Kramerové vložila mimikou tolik, že by za celý film nemusela říct ani slovo a naprosto pochopíte její jednání. Taky mě potěšilo, že to neútočí na emoce automaticky, což se projevuje menším množstvím hudby a zaměřením v záběrech na detaily a určitou přirozenost, jak z britské kinematografie kuchyňského dřezu. Nejemotivnější a stylisticky nejpropracovanější scéna celého filmu pak je zde často opakované poslední připravování toustů, kde se skoro nemluví, vlastně je naprosté ticho a přesto vše přesně chápete a cítíte. Líbilo se mi to, v mnoha aspektech to vyloženě cením, ale zároveň nedokážu říct, že by mě to kdovíjak odrovnalo. Naopak některé scény mi přijdou tak trochu jako klišé i na svoji dobu (snaha sehnat stálou práci těsně před Vánoci) a i přes vše doposud vypsané jsem se nikdy nedokázal plně smířit s tím, že to nejde více do hloubky celé problematiky. Jasné, první vlašťovka určená pro široké publikum, co teda vlastně chci? A já to beru, tohle je spíš důvod, proč mě to neodrovnalo tak, jako jiné... Má to dost do sebe, ale pořád to není dostatečně odlišné či v něčem více fascinující na to, abych dokázal být taky upřímně nadšený. "Jen" spokojený s kvalitním filmem. Slabé 4*

V jednom bodě to je strašně smutný film, ale strašně. Kramerová versus Kramer je to, čímManželská historiezoufale chtěla být, ale pohořela; pohořela, protože to nebyl autentický příběh ze života. Zato zde člověk k závěru přemýšlí, jaké oko usušit dřív, protože to je film, který skutečně bolí, jak je opravdový. Z jednostranného vyprávění z pohledu manžela (Dustina Hoffmana) se v průběhu stopáže co nevidět dostáváme do vyprávění dvojího, i manželčina (Meryl Streep). A to přichází problém, to přichází zlom, člověk najednou zjišťuje, že v tom příběhu není nikdozlý, že to není on nebo ona, že to není Kramerová versus Kramer, ale Kramerovi versus soud. Člověk dochází k uvědomění, že to, co je na rozvodu nejhorší, není možná vzájemný svár manželů, ale ono popotahování u soudu, ona špína, kterou se tam ohání zleva doprava, ona zloba, která v soudní místnosti uměle roste, hlavně aby dítě připadlo jí či jemu. Ach, a to tak bolí potom sledovat. Když Meryl Streep ke konci říká, že chtěla Billyho vzít domů, ale došlo jí, že už doma vlastně je - myslel jsem si, že se složím. Za mě opravdu snad ten nejlepší film o rozvodu.Vyhodnocení:I ten dějový oblouk ve formě výtahu byl moc hezký

Matka opustí milované dieťa kôli svojím vlastným záujmom a po 18 mesiacoch sa vráti a nárokuje si na neho v plnom rozsahu a otec ostáva len obvíkendový návštevník a platič plného výživného. Matka je automaticky zvýhodňovaná a je to krutá realita, ktorá vás zasiahne, hlavne, keď ste si tým sami prešli. Je to kruté, je to sociálna dráma, ale vďaka hereckému koncertu Hoffman & Streep je to z filmového hľadiska veľmi divácke. Osobne som si užíval tie obyčajné dni otca a syna, príprava raňajok, nákupy v samoške atď. Ako film som si to užil, ale hlbšie zamyslenie a realita ma núti kričať z plného hrdla do neba, deti a otcovia vždy trpia...matky sú zvýhodnené...

Silný príbeh, ktorý chytí diváka a nepustí. Okrem osekaného záveru (ktorý mi až vadí na plné hodnotenie) prežívate strasti hlavného hrdinu a premýšľate ako by ste sa zachovali vy. Pre mňa ako otca asi silnejšie ako pre bežného človeka. Napriek všeobecnému povedomiu si myslím, že tu viac hráDustin, nežMeryl, ktorá sa tu mihne len párkrát. Silný filmový zážitok.

Kramery jsem viděl jen jednou, jako kluk...a nějak mi došlo, že bych to teď, skoro po 30 letech chtěl vidět znova. Jestli to bude pořád dobré...a je to pořád pecka! Nestárnoucí, silná, skvělá. Prostě dob ze zlaté éry (přinejmenším pro mě) americké kinematografie. Kdy filmy byly hlavně o příbězích, o hereckých výkonech, o tématech. Jedna hvězda dolů za nerealistický, příliš happyendový konec.