Cikáni jdou do nebe (1975)

„Чем больше мудрости, тем больше боли.”[=Čím viac múdrosti, tým viac bolesti.]•Rumunský Róm menomLujka Zobar- teda rozhodne len tak komusi nezobal zrná z ruky - nakoľko tento azda úplne „Najväčší zlodej koní pod slnkom”, sa v podstate uživil i celkom sám [tak dobre, spoločne s ďalšími zbojníkmi], tým pádom si zase priznajme i to, že si ale riadne koledoval aj o poriadny malér, keďže to sa naopak, nepáčilo vrchnosti, ktorá potom po nich poľovala, resp. polícia ich mala poriadne v zuboch, nuž aspoň jeho vzťah s akousi obzvlášť temperamentnou vešticou menomRada, by mu predsa mohol konečne vyjsť, čo vskutku vyzeralo i pomerne dosť nádejne, no to by sa jej zasa nesmel stále dvoriť akýsi urodzený pán - čiže pomaly ani vlastne nevedel, kam z konopí...?! Neradno sa zahrávať s vlastným osudom.•Sovietska ľudová romantická dráma s naprosto potenciálnymi, muzikálovými prvkami, ako povedzme [nie celkom vhodne] pridanou hodnotou v rámci tohto, tak trochu jednako však i neprehľadného spracovania - musím zdôrazniť.•Neviem, čo totiž rumunského režiséraLoteanua, v danom prípade, napokon fascinovalo vo väčšmi: Buď sekvencie, keď títo zbojníci, kradli kone, čo predstavovalo priam dynamické zábery, vrátane nasledovného kupčenia s nimi, alebo romantická linka medziZobaromaRadou, ktorá nebola príliš extra rozvinutou, skôr takou nedomyslenou + hudobne vložené vsuvky, ma prevažným spôsobom len vyrušovali, pretože sa sem väčšinou umiestňovali práve aj vtedy, keď sa to bohvieako nehodilo; strihovú skladbu vnímam, ako neukočírovanú, ktorá zapríčiňovala celkovo rozpačité dojmy, no napriek tomu saGrigoriu&Tomová, podľa môjho vecného názoru - pekne osvedčili, aj keď im scenár, miestami, polená pod kolená, dokonca hádzal.EPILÓG:Zachytenie rómskeho, kočovného spôsobu života, pre zmenu, zas chválim.

Cikáni jdou do nebeje stylizovanou romantizovanou baladou. Tragédie ve své vznešenosti dosahuje vrcholu ve chvílích, v nichž se dotýká svobodného ducha, což cikánský element v kdysi kočovnické tradici splňuje. Ani romantizovaná balada se neobejde bez mytologických prvků, je to melodické, je to dynamické, je to stylizované a rusky velkodušné. Gorkého předloha dostala popkulturní zbarvení a žíznivě hltá život. Hrdiny romantizované cikánské balady jsou v celé komunitě uznávaný zkušený zloděj koní Loiko Zobar (Grigore Grigoriu) a ta nezkrotná bosorka s léčitelskými schopnostmi Rada (Světlana Toma). Vlastně ani ten jistý konflikt mezi "mužským" a "ženským" tu není bez zajímavosti. Z dalších rolí: věrní druzi Zobara Talimon (Pavel Andrejčenko) a Bubulia (Sergiu Finiti), lstivý statkář Balint (Vasilij Simčič), sžíravěji zamilovaný šlechtic Antol Siladi (Jon Sandri Škuria), nebo Radin otec Danilo (Vsevolod Gavrilov).Cikáni jdou do nebejsou folkorizovanou tragédií, stylizovanou popem a romantismem. Pohyb je tancem, život je poezií, která se žije ve veselí i tragice. Příjemně melodická a estetizovaná podívaná.

Film silne romantizujúci život rómov dokumentovaný na príbehu zlodeja koní Zobara. Príbeh je to prostinký. Zobar kradne kone a žandári ho naháňaj po celom kraji. Pritom dostáva rôzne ponaučenia ale zaľúbi sa do krásnej rozšafnej Raddy, o ktorú má záujem aj pán Balint. Neviem prečo som si myslel, že tento film je slovensky. Pravdou však je, že je ruský a to sa prejavuje na celkovej atmosfére a spracovaní. Technicky je produkcia veľmi dobrá, kasting však viac ako Rómov vyberal ruských hercov. Možno sú ruskí Rómovia iní ako tí srbskí či slovenskí ale cigáni v tomto filme sa správajú skôr ako Rusi než Rómovia. To čo načali ruskí herci dorazil slovenský dabing. Národní umelci svojou maľebnou ľúbozvučnou rečou, tak odriekajú s divadelným pátosom pasujúcim k širokej ruskej duši viac ako k prostým cigánom. Záverečná tragédia je tak už len čerešničkou na torte. Vyzdvihnúť snáď možno len skutočne výbornú hudbu a odvahu ukázať trocha nahoty.

Romantizující film o cikánech. Viděl jsem jej v kině někdy v sedmdesátých letech, ale totálně mi vypadl z paměti. Co mi však v paměti utkvělo, je nápis, který někdo připsal na filmový plakát: „Ať jdou kam chtějí, ale ať táhnou z Prahy.“ V oné době se také ještě smělo mluvit o tom, že cikáni kradou. Vidíme to ostatně hned v jedné z počátečních scén tohoto filmového díla. Majitelé ukradených koní však dokázali svá zvířata ubránit. Ale zkuste dnes postřelit cikána, který vám něco ukradne. Zažaluje vás za rasismus! Snad ani nemusím připomínat, že termín Romové se tehdy ještě nepoužíval; vůbec jsme toto slovo neznali. Byli to prostě občané cikánské národnosti. Aspoň v pravidelném televizním pořadu „Veřejná bezpečnost žádá, radí, informuje“ byli takto nazýváni. Ve své době to byl kvalitní sovětský film a i dnes se dá vidět, byť občas sklouzává až na hranici kýče. Znám lepší filmy o cikánech, např. Dům k pověšení (1988).

"Nesmí se krást husy, nesmí se krást preclíky, z čeho má člověk na tom božím světě žít?". Vlastně je to celkem nuda, ale vizuálně je film chvílemi velmi působivý, občas obsahuje zajímavá moudra ("Není na světě kůň, na kterém by člověk ujel sám sobě"), třešničkou na dortu je pak striptýzek hlavní cikánské krásky. Dávám tedy tři hvězdičky, opáčko asi nebude, silně pochybuji, že by tento snímek uvedla Česká televize (už kvůli tomu nekorektnímu názvu).