Kdysi dávno (1980)

Tento film by podľa mňa fungoval oveľa lepšie ako seriál. V krátkej filmovej stopáži sa ich vzťah nedokázal prirodzene rozvinúť, a preto som emóciám medzi postavami neverila. Reeve na mňa pôsobil toxicky (spoiler: tlačil na Seymourovú, hoci ona dávala jasne najavo, že vzťah nechce posúvať ďalej; bol vlezlý, nanominoval sa k nej a pobozkal ju).
Navyše som mala pocit, že sa na emócie medzi nimi neprirodzene tlačilo, čo im skôr uškodilo než pomohlo. Nedávalo mi zmysel, ako mohli ich city tak rýchlo vygradovať – po pár dňoch ona vyhlási lásku s intenzitou, akoby sa poznali roky. Rovnako nepresvedčivo pôsobí aj to, že po tak krátkom vzťahu celý život čaká na príležitosť opäť sa s ním stretnúť a dať mu hodinky.
Herecké výkony boli dobré a atmosféra filmu pôsobila uveriteľne. Niektoré obrazy boli dokonca veľmi pekné a lyrické, najmä scény v prírode počas ich stretnutí. Záver filmu ma však veľmi nepresvedčil.
Celkovo mám pocit, že stopáž jednoducho nedovolila rozvinúť príbeh ani vzťahy medzi postavami tak, ako by si zaslúžili, čo je veľká škoda.

Jako to téma samotný je zajímavý a zajímavě řešený. Může se zdát, že se to táhne, ale asi v tom je kouzlo toho filmu. Nic pro drsňáky, ale baby to nadchne. A ty nádherný kostýmy a exteriéry tomu dávají ten správný šmrnc. A krom jiného taky jedna z posledních rolí Jiřího Voskovce. Konečně sem ho viděl jinak než z černobílých filmů s Werichem.

Musím se přiznat, že jsem nečekala, že to bude až tak intense, hlavně ten konec. Jsem trošku zklamaná, čekala jsem epický romantický příběh, ale Richard byl až moc posedlý, manipulativní a docela stalker. Možná na to koukám moc moderními měřítky, ale on se zamiloval do jejího obrázku a ona do něj po jednom dni, co ji doslova udolal? A to bylo vše? Každopádně na oba herce se moc pěkně koukalo.

Na tohle si matně pamatuju z Novy z cca. roku 2000. Ne, že by mě to nadchlo, ale bylo na tom něco zajímavýho. Až teď, po letech, jsem zjistil, že hlavní představitelé jsou filmový Superman a Solitaire-Quinnová. Samozřejmě, že je to těžkej slaďák od začátku až do konce, a tomu je podřízený vše, včetně logiky (cestování časem pomocí sugesce mě rozsekalo). Žádný zázrak se nekoná. Ale i tak to překonává velkou část superpopulárních áčkových slaďáků vznikajících od poloviny 90. let. Plus hvězdička navíc za hudbu Johna Barryho.

Romantická sci-fi ( fantasy ? ), ktorú z môjho pohľadu topí spôsob cestovania v čase. Naozaj uverí niekto, že sa dá silnou myšlienkou na miesto a čas v minulosti, preniesť do nej svoje telo? Wau! Ako romanca, však príde snímok ako silnejší a pre sentimentálne diváčky to môže byť naozaj TEN láskyplný príbeh.