Chceme žít (1949)

Delnicka uderka o zlych kapitalistech, aneb film o bide, hladu a nemocech delniku v predvalecnych letech, ktery je v zaveru zvracen radostnym pochodem lidovych milici a vitanim komunismu. Na jednu stranu se to da pochopit, ale vime jak to dopadlo... P.S.: Dvojka Adamova - Heverle je takova Cathy O'Donnell - Farley Granger ceskoslovenske kinematogafie. :)

Druhý a poslední film E. F. Buriana popisuje dva mladé lidi, kteří opravdu chtějí žít. Jenže nemohou sehnat práci, bydlení a celkově jim doba nepřeje. Je holt krize a ta dopadla jako kladivo na všechny tehdejší obyvatele stále mladé republiky. Potud jde stále o pravdivou výpověď let třicátých. Dost nepravděpodobné se mi zdá, že by potrat prováděly zrovna jeptišky. Fakt ale netuším, zda byly potraty v první republice povoleny vůbec. To si nejspíš soudruzi vyřizovali účty s církví. Muž ale svou ženu neopouští a snaží se jí být stálou oporou. Následují dělnické stávky. To by také šlo. Jenže politika se tu řeší stále. Jde o to, že za pár let všichni mávají v průvodu s nadšením, že přichází něco lepšího. Bohužel pár na mě po celou dobu nepůsobil zrovna zamilovaně. Je zajímavé vidět Jaroslavu Adamovou při debutu, bohužel režijní práce se omezuje dost na hysterické chování. Teprve druhá role se týká Jiřího Sováka.

"Do práce se nepříjmá". To je hlavné motto, ktoré v tomto socialistickom filme chce poukázať na to, aké ťažké je byť proletárom a že chcú len žiť - to znamená mať prácu, mať na chleba, strechu nad hlavou. Všetko pekné, všetko pravdivé, ale kde inde by to mohli dosiahnuť ako vstupom do komunistickej strany? Agitka, ktorá poukazuje na to, že v Prvej republike bola hnusná nespravodlivosť, ale po komunistickom prevrate všetko šťastne dopadlo.

Ke konci až brutální proletářská naivita, kterou dovršilo batole se sovětskou vlaječkou. Přitom se hned od začátku jedná o velmi slušně zrežírovaný film. I nucená politika a soudružství se ze začátku v malé záplavě poetismu nehledá úplně snadno. Nicméně závěrečná ukázka síly lidové demokracie, jež zažene hlad, bídu a vykořisťování, tedy na úkor zase jiných lidí, pohřbí veškeré naděje o vstřebatelných kvalitách snímku, i když je nepochybné, že podobného rudě falešného nadšení bylo v tehdejší společnosti více než dost. (Zajímavá je jedna z prvních rolí zde "zlého" mladého Jiřího Sováka)

Lepší bejt chudej než rudej ! ! !