Cesta matky Krausenové ke štěstí (1929)

Jestliže film Gerharda Lamprechta "Die Verrufenen", byl natočen ještě za života Rudolfa Heinricha Zilleho (německého grafika, malíře a literáta) a byl jím také autorizován, je "Cesta matky Krausové ke štěstí" (tedy žádné Krausenové, nebo dokonce snad Küsterové, to bychom byli až u Fassbindera; avšak ani Zille nebyl holandský malíř, jak uvádí naše Wikipedie) od Phila Jutziho byla natočena v roce, tedy v roce, kdy Zille zemřel. Místem děje je tu dělnická čvrť Berlin-Wedding, a jazykem je tu syrová berlínština (es wird grundsätzlich geberlinert). A nejenom berlínština, ale i reálie jsou hodně syrové. Nejspíš máme pocit, že se vše odehrává v nějakém brazilském slumu, neboť sotva máme spolehlivé povědomí, zda to před skoro sto lety nevypadalo takto i ve většině evropských měst, potažmo dělnických satelitů (porovnání s "Rudou září nad Kladnem" nám asi moc nepomůže). Pozn. 1: Ve filmu se čte a následně zobrazuje i Zilleho autograf. - Škoda, že se z jeho "Hurengespräche" použilo něco jen nepřímo. Některé jeho kresby, třeba "Nový den", jsou kouzelné. Pozn. 2: Autorem původní filmové hudby je poměrně již málo hraný skladatel Paul Dessau, který po emigraci zakotvil v NDR - soundtrack se nejspíš nedochoval. Pozn. 3: Z Marxe je třeba neustále otírat prach! Pozn. 4: Dal jsem pět hvězd, a ejhle 2% nahoru, tak mi to nezkazte.(02.02.2017)

Matka Krauseová žije se svými dospělými dětmi, jedním gaunerem a šlapkou na pár metrech čtverečních v dělnické čtvrti Berlín-Wedding. Pracně udržovaný pořádek se kvůli chudobě a kriminalitě stává nejistým..., Film vznikl podle povídek Heinricha Zilleho (http://de.wikipedia.org/wiki/Heinrich_Zille) v roce jeho smrti, na památku autora.(21.11.2012)