Čas zrání (1984)

Zajímavá fiktivní epizoda ze života Josefa Dobrovského. Někdo tu kritizoval natáčení ve studiu, což však není tak úplně pravda. Pozorný divák si ihned povšimne, že mnoho interiérových scén se natáčelo v krásných pražských barokních stavbách. K tomu nádherná hudba Zdeňka Marata a skvělé herectví našich předních osobností, mezi kterými vyniká mj. výkon Zlaty Adamovské. Malým zklamáním byla naprostá absence jmen všech vystupujících herců v titulcích, což se běžně nestává.(15.11.2024)

Jiráskoidní pohled do české historie.1) Historizující (byť v tomto případě fiktivní) konflikt starého a nového myšlení byl oblíbeným a častým způsobem, jak se autoři vyjadřovali ke své době._____

2) Herečtí bardi soudobí i budoucí si s rolemi poradili dobře. Tím více vyčnívalo křečovité herectví 26letého tehdy ještě štíhlého a hezkého Jiřího Hromady (Dobrovský). Není divu, že přešel na dabing.(01.11.2020)

Dramatická epizoda ze života Josefa Dobrovského, jak zní podtitul tohoto televizního filmu, bezpochyby vyniká fešným vizuálem i inovativní hudební partiturou z dílny Zdeňka Marata, jeho slabinou ale zůstává scénář, který je velmi nahodilý. Úvodní spor o evangelium sv. Marka, který Dobrovského pro jeho radikální postoj katapultoval mezi nenáviděné osobnosti církevního, společenského i vědeckého života v tehdejší Praze, je totiž využit jen jako zástěrka pro rozehrání vedlejších motivů – ať už je to linie kolem nešťastné dívky Kláry, která trpí pod přísnou kuratelou faráře Bochořáka, anebo žánrově poněkud neukotvený příběh zmučeného Jáchyma, člověka, který Dobrovského přitahuje svým osudem. V jisté rovině, odhlédnuto od obsahu, je ovšem Kavčiakova televizní inscenace kabinetní ukázkou mistrovského herectví – vedle ostřílených hráčů typu Jiřího Holého či Luďka Munzara nelze nevzpomenout na tehdy šestadvacetiletého Jiřího Hromadu, který se role Dobrovského zhostil s maximálním zaujetím a přesvědčivostí.(30.10.2020)

Televizní inscenaceČas zránížádným zráním opravdu není. Naopak dle mého názoru jde o výrazný zestup dramatické tvorby ČST, která byla počátkem 80. let (mj. díky scenáristu Hubačovi a režisérům Filipovi a Adamcovi) na vysoké úrovni, ale v půlce dekády opěovně začala upadat do šedivého (pod)průměru. Tady je podprůměrné snad úplně všechno od samotného uchopení námětu zpracovaného již několikrát (to nejlepší zpracování epizod z českého národního obrození v rámci seriáluF. L. Věkse v onu dobu ještě stále nacházelo v trezoru) přes rutinou režii bez jakéhokoliv nápadu až po výběr herců, kteří si tápajíc korzují po studiu a pronášejí u toho nezáživně patetické dialogy. *** U svých nejoblíbenějších herců se snažím postupně vidět pokud možno celou filmografii a proto mě potěšilo, že ČT3 za poslední měsíc vytáhla hned pět inscenací s Luďkem Munzarem, které se od doby vzniku snad vůbec znovu nevysílaly. Jenomže zjišťuji, že tyhle vykopávky představují nejednou značnou bídu, doposud (viděl jsem jižHliněný vozíček1973,Růže z Bertramky1991... a velmi brzy mne čekáŽofka z Janovic1984) jsem ani jednomu z těchto snímků nedokázal dát víc než pouhé dvě hvězdičky. Obsah mě v tak vyčpělém podání upoutat nedokázal, o hercích nemluvě (tentokrát i Munzar ve své vedlejší roli zůstal nevýrazný a splynul s průměrem), jediným výrazným kladem pro mě zůstaly velmi pěkné hudební motivy Zdeňka Marata.35%(22.09.2020)

Vzpomínka na mládí herce Jiřího Hromady. Jinak bohužel nijak nadstandardní inscenace, historická látka ze života Josefa Dobrovského.(31.05.2023)