Božská Ema (1979)

Pozoruhodný bol tento krátky úsek života svetoznámej divy Emy Destinovej a určite by bol výborný aj jej kompletný životopisný film. Z Božidary bola dokonalá Ema. Obe sršiace energiou, odvahou, krásou a telentom. Jedna speváckym, druhá hereckým. S Liškovou hudbou a krásnymi áriami Gabriely Beňačkovej, vznikol zaujímavý film, pre určitú skupinu divákov aktuálny aj dnes.

Nic pro mne. Prvních skoro deset minut jsem vysloveně protrpěl a zakrýval si uši. Já tohle ječení prostě nedávám a pokud tomu někdo říká zpěv, je to jeho věc. Navíc jsem od snímku očekával, že se dozvím něco o celém životě slavné Emy. Kde vyrůstala a tak podobně. Takto jsem viděl jen kus jejího života podaného neuvěřitelně nudným způsobem. Sám sebe se táži jak je možné, že jsem to celé vydržel až do konce.

Výborný historický film popisujúci záver kariéry Emy Destinovej, skvele stelesnenej Božidarou Turzonovovou. Film vykresľuje Emu ako hrdú Češku chytenú v pasci CK mašinérie len s minimom pátosu. Produkcia je na vysokej úrovni, rovnako aj herecké výkony. Či už Juraja Kukuru, Miloša Kopeckého, alebo Josefa Somra, Jiřího Adamíra na strane C.a K.

Základní poučka pro Čechy zní: Pokud uspějete ve světě, získáte dokonce oprávněné uznání a věhlas, nevracejte se nikdy zpátky domů. To platilo tehdy v pohnutějších dobách války a totalitních režimů ještě více, ale v podstatě to tak je a bylo vždy. Lhostejno jak Vás oslavují masy, tady doma čeká krutá závist a nemilosrdné odsouzení českou malostí, přiživované zbabělou lhostejností ostatních. Dále c. a k. mocnářství  v tomto filmu není vykresleno jako obvykle coby trouchnivějící přežitek, ale jeho tajné služby nebezpečně cení drápky stylem Gestapa či Stb. Musím uznat, že to má Mahler dobře vymyšlené, byť velmi volně na motivy skutečnosti, a Krejčík pěkně zrežírované. Za to všechno tam dotlačím třetí hvězdu, bohužel mě však docela irituje, když jsou herci předabováni jiným hlasem, jako v tomto případě Turzonovová i Kukura, a zvlášť v tomto příběhu o slavném hlasu to bije do uší. Navíc vždycky trpím při tom klasicky exaltovaném zpěvu, ani tento snímek ve mě neprobudil lásku k opeře, a jedinou božskou Emou tak pro mě zůstává moje dcera.

S ťažkým srdcom som dal tomuto filmu, ktorý nie je životopisným filmom, ale fantáziou, iba tri hviezdičky. Nebolo to primárne preto, že opera je mimo môjho záujmu, ale pre niekoľko scén, ktoré ma rozladili. Inak spev Gabriely Beňačkovej bol aj pre mňa zážitkom, Božidara sa úlohy zhostila so cťou a Krejčíkovi patrí uznanie za to, ako v najtuhšom normalizačnom období vybral zo života Emy Destinnovej také pasáže, pri ktorých sa museli normalizátori nervózne mrviť.