Vítězství ducha (1989)

Malý prostor pro box by nevadil, zápasy stejně nepůsobí příliš zajímavě, chybí jim intenzita a vlastně i napětí. Více než o sportovním je to o vítězství životním, o přežití v koncentračním táboře, jeho pro vězně denním chodu. Ten film zobrazuje na výbornou, své dělá i reálné prostředí, paradoxně proto mám pocit, že Robert M. Young jeho potenciál úplně nevyužil. Ta místa mají sílu, velké emoce, což je ve scénách cítit pouze částečně. Vše je dobře rozehrané a příliš rychle dohrané, jakoby střih přišel dříve než měl. Na druhou stranu tu není jediná scéna, která by ty emoce zbytečně ždímala, alespoň tak.

Film má dobrý scénář a jde vidět že měli poradce který Osvětim zažil, spousta záběrů a scén je obdobně popsáno v knize Krause Továrna na smrt, přesto snímek a režie postrádá autenticitu takových snímků který se točil po válce a deprese s těchto snímků je autentická, zde je to spíše jako dokument. Vynikající je Defoe který celý film zachranuje.

Veľmi dobrá dráma z prostredia koncentračného tábora približujúca osud gréckeho boxera Salama a jeho rodiny v koncentračnom tábore Osvienčim. Príbeh nie je nepodobný príbehu filmuBoxer a smrť. Tu sa však tvorcovia nesústreďujú na psychologickú drámu, ale zobrazujú celú mašinériu tábora smrti, ktorá v bohatšej americkej produkcii vyzerá uveriteľne a presvedčivo. Willem Dafoe sa tu ukázal v preňho nie úplne bežnej roli židovského boxera hoci na to nemá až také fyzické predpoklady, ale to nemal ani Štefan Kvietik vo filme Boxer a smrť. Perfektnú prácu odviedol nie len Willem Dafoe ale všetci herci, aj tí ktorí stvárnili bezmennú masu väzňov koncentráku.

O každom jednom človeku z koncentráku by sa dal napísať alebo nakrútiť silný emotívny príbeh. Videl som veľa filmov, dokumentov a prečítal veľa kníh s tematikou holokaustu a stále nechápem, nechápem čoho sú su ľudia schopní. Nad každým jedným príbehom kývem neveriacky hlavou, každý jeden je silný, emotívny a bohužiaľ do poslednej bodky pravdivý. O boxeroch v Osvietime som čítal pomerne nedávno, jediné pozitívum, že väčšina z nich prežila, mali trochu výhody, ale len do doby keď začali prehrávať, takisto sa museli mať na pozore každú sekundu, pretože presne tak často im hrozila smrť. V takomto filme je nutná bezchybná práca hercov, čo do bodky vrátane hlavnej postavy Willema Dafoea, zvládli. Film nieje tak epický a premakaný ako neskoršie majstrštyky s podobnou tematikou Schindlerov zoznam alebo Pianista, je viac komornejší, viac sa zameriavajúc na psychiku postáv, ale obsahuje veľmi emočne silné scény bez explicitne zobrazeného násilia. Dej filmu i koniec je trochu pozmenený oproti skutočným udalostiam, ale viacmenej ich dodržuje a ukazuje, čo si musel Auruch prežiť a čoho musel byť svedkom. Film aj vďaka neskoršie vydaným, vyššie spomenutým filmom neprávom trochu zapadol, nieje taký známy, ale určite neprávom a kdo chce vidieť zasa iný príbeh z Osvietimu, mal by práve tento zhliadnuť a asi si pripraviť aj kapesníky. Z úcty padlým, je to ich príbeh, hodnotím 5*.

Krom toho, že je Vítězství ducha podle skutečné události má ještě další význam. Je to jeden z mála filmů, který popisuje život v koncentračním táboře docela detailně a od základu, tedy od příjezdu. Co přesně vězně čekalo, když vůbec dojeli někam, kde ani nevěděli co se tam bude dít. Jaký byl boj o jídlo, jakou hrůzu zažívali lidé, když na vlastní oči spatřili mrtvá těla, na jejichž pálení se dokonce museli podílet jinak by byli další. Tísnivá atmosféra a síla okamžiku, který ale trval roky, se podařila přenést i na mě. S výborným hereckým projevem řady herců je to parádní, ačkoli silný a hořký náhled do života v koncentračním táboře a pocitů jeho přeživších. A to i když se jednalo o úplně první scénáristický počin Andrzeja Krakowskeho. Režiséra Roberta M. Younga přitom prakticky neznám.