Lady Jane (1986)

Hodnocení tentokrá nelhalo a Lady Jane byl opravdu výborný historický film. Takový ten komorní z dob starých panovníků, jaké se točily na přelomu 60-70. let. Někde v době mezi Jindřichem XIII a Alžbětou pomalu umírá 15letý král a dvořané intrikují, aby na trůn dostali jeho vzdálenou příbuznou mladičkou Jane Greyovou. To zahrnuje i sňatek s Guilfordem. Oba nemůžou být odlišnější - opilecký floutek a upjatá knihomolka, ale jsou mladí, krásní a brzy je spojí kromě čistoty ideálů a víry bez prostředníků i obrovská láska. Plán se daří, ale právoplatná nástupkyně se nehodlá vzdát a zbytek psala historie. A funguje to - jak intriky, relativní historická věrnost a hlavně romantika která mě většinou nudí. Tady je ale v podání holčičkovské (a fantastické!) Carterové a mladičkého Elwese opravdu čistá, roztomilá a překrásná... už dlouho jsem neviděl něco tak milého. Díky famózní dvojici odpustíte i tu šílenou naivitu s jakou se pouští SPOILERY do 9denního vládnutí a závěr když jdou na smrt s jistotou, že se za chvíli uvidí v ráji má obrovskou sílu. Silné 4*.

Politické intriky na základě skutečných historických událostí jsou koukatelné, avšak zobrazení zamilovanosti a naivity obou hlavních protagonistů patří spíše do pohádek nebo US-amerických romantických komedií. Takhle se ani mladí lidé v 16.století určitě nechovali a nevedli dialogy, patřící nejdříve tak do století 20-tého.  ...16.století očima současných "umělců".

Na skvělý odkaz Lady Jane je tu, v míře ne přesně mi známé, roubován moderní politický jazyk. Nevím, byla-li její činnost preexistencí osvíceneckých snah, a vlastně mám velké pochyby o přeložitelnosti sociálních otázek řečí nadpřirozené spravedlnosti, na niž vsadila sám život, ale toto milenecké duo zteklo hradby vší citové rezervovanosti, jíž jsem vůbec schopen.

Jeden z prvních filmů Helena Bonham Carter a už předvádí svůj herecký talent. Chvíli jsem se bál, že by se mohlo jednat o další bezvýzmaný kostýmní drama, ale ouha chyba lávky, postupně film zraje a přitvrzuje na síle a na konci jsem to naopak
byl já, kdo hledal sílu k dokoukání, protože intenzita závěrečného prožitku nemohla být emotivnější.

Jej korunovácia za kráľovnu bola pre ňu zlým snom, lebo kráľovská koruna preňu bola niečím nečestným. Spolu s Gilfordom ale verili že aj to sa dá zmeniť a že nakoniec aj silní by mohli byť čestní. Žial táto ich viera sa ukázala ako naivná a ich ľudským vysnívaným reformám zabránila omnoho silnejšia - nečestnosť. Tento ich nepriateľ ich doviedol až na popravisko. Pekne zahraté, a príbeh, tým že je historický, ma nadchol viac ako nejaký Romeo&Julia, aj keď normálne niesom žánrovým fanúšikom o princoch a princezničkách..