Camille Claudelová (1988)

Působivý životopisný film s výbornými hereckými výkony. Tragický osud, ale je pravda, že její stihomam a neschopnost se o sebe postarat asi v té poslední fázi před hospitalizací nedávaly rodině moc možností volby, otázka je, zda by později po 1. světové válce nebyla schopna žít mimo sanatorium pod dohledem nějaké placené ošetřovatelky, rodina na to prostředky měla... To už se nedozvíme. Nicméně toto ztvárnění je velmi dobré, i přes svou délku nenudí.

Camille:„Všetko si ukradol! Moju mladosť, moju prácu! Všetko!“Krásna Isabelle Adjani (Camille) a Gérard Depardieu (Rodin). Na rozdiel od Rodina, ktorého diela sú všeobecne známe, život a tvorba Camille Claudel unikla mojej pozornosti. Ak sa človek nevie v niečom zorientovať, dnes nie je problém si informácie dodatočne nájsť. Prekvapilo ma, že tých diel po Camille zase nie je až toľko... Dozviete sa prečo. K samotnému filmu – žena sochárka v tých časoch bola zriedkavým zjavom. Krásna, mladá, citlivá. On slávny a známy. Oceňujem aj to, že filmové zábery ich práce vyzerajú vierohodne. Film má síce tri hodiny, ale ak si ho pozriete rozdelený na polovicu, neunaví vás to a zápletka nestratí na intenzite. Filmu by sa dalo vyčítať, že závažný koniec filmu mohol byť spracovaný detailnejšie. Subjektívne hodnotím, že sa ma film vnútorne hlboko dotkol.

Úžasná herecká dvojica. Prenádherná Isabelle Adjani s maximálnym herectvom a predsa len prekonaná excelentným Depardieuom, ktorý sa tu ešte hral na heteráka a mal o 30 kíl menej. Ono ten príbeh nemusí zaujať každého. Ale ako životopisný snímok ide o silné dielo a veľmi veľa sa dozviete o živote slávneho Rodina.

Nedávno jsem viděl i snímek "Camille Claudel 1915", který se, jak už název napovídá soustředí na její život v blázinci. Tento, v hlavní roli s vynikající Isabelle Adjani, se soustředí na její tvůrčí období a to až do osudného roku 1913. Samozřejmě, že tento životopisný film je lepší. Dozvídáme se o její posedlosti sochařinou, lásce a nenávisti k Rodinovi, o jejím problematickém vztahu k matce a bratrovi a milujícím otci, o jejích úspěších a pádech atd. Zkrátka o všem, co má dobrý životopisný film mít. Klidně doporučím vyhledat si o této ženě další články na netu, protože její život byl skutečně nesmírně zajímavý.

Po shlédnutí filmu z roku 2013, který se mi moc líbil, bylo už téměř (vnitřní) povinností podívat se na film natočený o čtvrt století před ním. A dalším, neméně mocným popudem byl gudaulinův komentář a jeho hodnocení. Nicméně tento poměrně dlouhý film, který přitom tepá zběsilým rytmem (jako v Camille v horečce), se mi líbil také (zde neříkám už "moc" - i když tři hvězdy jsou minimum). Podobně jako gudaulin mám pocit, že tu něco nehrálo, ani ne tak, že bylo něco nedotaženo (pěkná fotografie, snad bych měl říct kamera / příběh spíš deklarativní, i když i divák si v něm může najít místo, a pokud je poučen, najde si v něm i spoustu záchytných bodů / herecké výkony standardně dobré), spíš přetaženo (především city jsou zde povýšeny na afekty, a jsou podávány sice na skvělém talíři, ale bez vidličky a nože) / pokud byl záběr tak široký, mohl se režisér více věnovat Camillinu dílu). A nakonec hamletovská otázka: Byla Camille blázen čili nic? Zřejmě ano, ale vždyť jím byl i sám Hamlet, tak proč se ptát. Nadaní a obecně známí blázni jsou na tom vždycky hůř než ti prostí - těm se pak říká jurodiví a běžně pobíhají mezi námi.