Krev Borgiů (2006)

Bola to pekná rodinka - otec kardinál a neskôr pápež, ktorý intrigoval, nechával zabíjať oponentov, podvádzal svoju manželkou s milenkami, dokonca bez okolkov pred svojimi deťmi. Jeho synovi ako bývalému kardinálovi zachutili nielen otcove intrigy a moc, ale aj zabíjanie. Také niečo ako travenie, je oproti tomu ako nedeľnajší piknik. Oceňujem na európsky film dobré remeselné spracovanie, aj celkom dobré obsadenie. Menej už to, ako sa v tom množstve mien a postáv dá ľahko strácať. Ciele postáv sú viackrát neprehľadné - spraví sa jedno, nenechá sa to doznieť a už sa plánuje a intriguje iná vec - pôsobí to občas prehustene. K postavám som si nevedel vytvoriť vzťah a vďaka vyše dvojhodinovej stopáži si film nedokáže držať tempo a občas nudí. Privítal by som viac exteriérových scén, pretože kamere svedčia, často je to len o dialógoch vnútri kamenných múrov.

Svižně a drsně, i když poněkud lacině odvyprávěný příběh nejznámější zločinné rodiny renesance, Ne že by ostatní tehdejší rody byly v něčem lepší, ale Borgiové v sobě mají něco bulvárního, že fascinují dodnes. Pravděpodobně ten rychlý vzestup a pád a taky turbulentní dobu, ve které žili (začátek italských válek, které trvaly půlstoletí).

Scéna, kostýmy a výtvarná réžia sú celkom dobré a myslím si, že sa hodia k dobe. Režisér Antonio Hernandez sa snažil, aby bol film historicky čo najpresnejší. Napriek tomu, že film má viac ako 2 hodiny, mal som pocit, že mu niečo chýba. Postavy nie sú správne vyvinuté. Cítil som, že spisovateľ mohol urobiť viac, aby sa ponoril do psychiky Rodriga a Cesara. Ďalej po technickej stránke je kinematografia nekonzistentná a zvuková stopa je veľmi štandardná. Predstavenia niekedy pôsobia až divadelné. 5/10

Tvůrci se soustředili spíše na vilnost borgiovského papeže a krvežíznivost jeho syna Cesareho, u obou výraznější vlastnosti než ambicióznost. Samotná Lukrécie z toho vyšla jako ta nejmorálnější osoba (byť tam bylo aspoň incestní pnutí mezí ní a bratrem), která má pověst travičky zcela nezaslouženě. I tak mi ale ani ona nebyla sympatická. Aspoň že řemeslně to bylo zpracováno slušně. // 53%

Velmi zkratkovité a v některých momentech netradiční ztvárnění rodiny Borgiů.Lluís Homar, který mne nedávno oslnil vLos Abrazos Rotos(a vlastně jej znám i zLa mala educaciónneboLos ojos de Julia), je pro mě nejlepším ztvárněním Alexandra VI. vůbec, překonává i možná povedenéhoJeremyho Ironsez kanadskéhoseriálua také ikonického záporáka z druhého dílu Assassin's creed, zbytek filmu je však diskutabilní. Mnohé události jsou skutečně jen převedením historické knížky na plátno, zcela tak nevyzní Juanova smrt a vlastně ani Alfonsovo napadení najatými zabijáky, stejně tak návaznost scén mnohdy kolísá. Krev Borgiů se od jiných adaptací Borgiů v lecčems liší, ať už jde o přehození rolí Lucreziiných manželů, co se obvyklého vnímání týče (tedy nejpozitivněji zde vychází Giovanni Sforza, který je často jen pobudou nebo jej úplně vynechají), mnohem víc je zde také zapojena španělská politika Borgiů (třebaže ne nijak významně), což je vzhledem k původu snímku pochopitelné (dokonce i jejich jméno je zde vyslovováno jako původní Borja). V duchu jiných adaptací tématiky však film upozaďuje roli Rodriga Borgii a dává na výsluní jeho děti, jejichž vztahy jsou jistě zajímavé (a bulvárnější), ale pokud pak chce divák skutečně vidět hlavu rodiny v akci, musí se spokojit se zdlouhavým (avšak, co si pamatuji, tak zajímavým) seriálem.