Bezdětná (1935)

Bezdětnáje poctivé prvorepublikové melodrama. Adaptace povídky Ignáta Herrmanna sice otevírá ožehavé společenské téma, avšak dělá to příliš didakticky, skicovitě, kazatelsky. Na jedné straně se klena jistá topornost, na té druhé zas několik celkem zdařilých pokusů o zobrazení psychedelických chvilek. Avšak ze všeho nejvíce je vše čirým melodramatem. Hvězdou příběhu je Ivan Hron (Otomar Korbelář), bankovní ředitel, šlechetný muž, vzor a naděje lidství. Hlavním objektem zájmu pak je Eva Halerová (Nataša Gollová), žena s "temnou skvrnou" minulosti. Z dalších rolí: Hronova sekretářka ve zklamání Irma (Ljuba Hermanová), nenasytná vzpomínka pádu Robert Turek (Ladislav Brom), z jisté finanční krize nervní továrník Richard Haler (Rudolf Deyl st.), jeho naléhající žena (Marta Májová), bodrý bankovní sluha a zahradník Syrovátka (Saša Rašilov st.) nebo subjekt tajemství Evička (Alena Pospíšilová).Bezdětná: i láska se může stát součástí obchodní dohody, a nakonec i ten "hřích" mládí díky tomu získává očištění a nové zhodnocení. Film neprožívá, jen kreslí.

Scénář je blbounký až běda, naivní, prostoduchý, zkrátka poctivá červená knihovna. Režie odpovídá scénáři. Za neodpustitelné považuji, že Krňanský evidentně příliš nedůvěřoval Korbelářovi, a tak se jeho vnitřní svár po zprávě o existenci nemanželského dítěte rozhodl proměnit v divácké inferno sestávající z rychlého sledu takřka surrealistickým obrazů. Tam, kde by filmu a především Korbelářovi slušela mlčenlivá chvilka, burácí hudba, skřeky a tříští se zrcadlo. Ale nyní již k pozitivům. Rašilov hraje svůj sympatický standard milého trouby. A v hlavních rolích je nejlíbeznější pár první republiky. Naška Gollová je zde ještě teprve dívenka, bude pár let trvat, než rozkvete a stane se z ní žena s obrovským Ž. Korbelář je už však vyspělý muž a je na něj radost koukat. Těžko říci, zda byl jeho svatořečení hodný pan ředitel natolik přesvědčivý, protože Korbelář byl krásný chlap, nebo proto, že byl výborný herec. Gollová je v roli submisivní putičky naprosto odzbrojující. Věřím, že nejeden muž měl nezřízenou touhu ji vzít do náručí a chlácholit ji. Líto mi bylo kočky, kterou malá Evka tahala jako harmoniku.

Prvorepublikový film z r. 1935, který jsem nedávno náhodou viděla v Tv na kanálu ČS film. Sama jsem se divila, že jsem to dokoukala, bylo to naivní až běda, ale pak jsem si uvědomila, že taková tehdy byla doba. Mít nemanželské dítě bylo horší než mít tuberkulózu nebo jinou obávanou nemoc. Herci tam hrali stylem, na který dnešní mladý divák nemůže zabrat a ačkoliv tam hraje tolik vychvalovaná Nataša Gollová, její výkon je amatérský. Je vidět, že přišla k filmu skrze tatínkovy peníze a hrát se naučila až s léty a praxi.

Zajímavý film, který je neprávem zatracován. Spojení N. Gollová, O. Korbelář ve velmi krásně funguje, třebaže N. Gollová se v pozdějším letech své kariéry zaměřila spíše na komedie. Motiv filmu je zajímavý: co by se stalo, kdyby manžel věděl, že mám dítě?, rozehrává důmyslný příběh. Kromě zmíněných hlavních protagonistů mi nejvíce v paměti utkvěl R. A. Strejka, vidět ho jinde než ve studentských komediích byla příjemná změna.

Nádherně zvrhlý film, který poněkud lépe zužitkoval aktualizaci Hermannovy předlohy, nežli pozdějšíArtur a Leontýna, například. Zde se jedná především o výtečný Otomarův profil, po kterém toužím vždy a stejně lačně jako pověstné žáby z kvarty; dále o lascivní Ljubu a cele pasivní Našku. Více netřeba; Naška pak sice odlétla kamsi do pseudohumorné polohy v období rozvitého Protektorátu, nicméně zůstati cele dekorativním a zejména neagresivním žabcem by jí bývalo sedělo lépe. Původní povídku najdeme ve sborníkuEvička a jiné výjevy rodinné(1920).