Černý plamen (1930)

Jeden z mála snímků, který vznikl ještě jako němý film a byl dodatečně ozvučen v době nástupu zvukové éry. Na technicky nepřesné synchronizaci je to sice znát, avšak na působivosti díla to neubírá. Film překvapuje svou společenskou výpovědí. Odráží proticikánské postoje, které i po desetiletích neztratily na aktuálnosti. Tvůrci sáhli po melodramatickém tónu, aby téma podali přístupněji přesto je cítit, že publikum tehdejší doby si pod povrchem dokázalo přečíst víc. Výsledkem je citově silné, místy až sentimentální drama, které dnes zůstává neprávem zapomenuto. V kontextu klasické kinematografie jde o dílo, jež by si zasloužilo znovu vstoupit do povědomí filmových diváků.

Ve své podstatě docela zajímavý film, který by nabídl kvalitní zážitek, kdyby nebyl tak diletantsky ozvučen. Kdyby byl zachován jako němý, tak by mezititulky zmírnily ty naprosto příšerné dialogy pronášené s takovou deklamací, že se člověk musí až smát, jak to zní blbě. Vedle toho by mohly být písničky, které jsou překvapivě pěkné. Jarmila Lhotová jako cikánka Daniela je svůdná a mrštná, krásně tančí, ale jakmile otevře pusu, okouzlení mizí. Stejně tak Speeerger jako by s mluvením zapomněl hrát a texty viděl poprvé pár vteřin před pronesením. U panské, která mluvila o své paní Olze, se mi kroutily nehty i na nohou. Ozvučení není nijak systematické, takže se zahraje píseň, pak spolu postavy němě mluví, ale titulky nepřijdou, pak spolu mluví se zvukem, a pak zase bez zvuku, ale s mezititulky. Takže příběh docela zajímavý, hudba, písně a tanec pěkné, výkony beze slov dobré, konec originální, ale dialogy to celé posílají o několik řádů níž. Film může posloužit jako ukázka, proč někteří skvělí herci němé éry skončili s příchodem zvuku a jak vypadalo přechodné období mezi němou érou a zvukovým filmem.

Na "Tonku Šibenici" to nemá, ale i tak se jedná o dobrý snímek. Navíc je opravdu působivé sledovat přechod z němého do zvukového filmu, mě taková díla prostě baví, je v nich kus historie, i když cynici se mohou smát. Já se zase směji, když vidím, jak prkenně působí rádoby herci ve filmu v roce 2022... Pro zájemce o filmovou historii povinná četba.

Já sice chápu, že tvůrci filmu se během práci na filmu dostali do "zvukové pasti" a nejspíš nebylo jednoduché se s tím popasovat, ale tenhle film je úděsný i z jiných důvodů, které nelze hodit na přechod mezi němým a zvukovým filmem. Proč proboha nechal režisér Jarmilu Lhotovou tak hrůzostrašně deklamovat text, když ostatní herci mluvené slovo víceméně zvládli? (chápu, že Dóďa Pištěk je jiná liga, ale J.W. Speerger to taky jakž takž zvládl). Pozor, spoiler: Úděsné jsou i nelogičnosti v ději, úplně nejvíc mě rozštípla scéna, ve které se cikán Ondra vloupá do vily a místo aby něco ukradl, tak začne hrát na housle. Cože????A a by toho nebylo málo, jeho hudební produkci poslouchá služebná, která je doma sama a vůbec jí nepřijde divný, že v prázdném domě najednou slyší housle, Vyděsí se až v okamžiku, kdy Ondru zahlédne na chodbě. To byl fakt masakr. Dějově je tam snad jediná trochu zajímavá věc, a sice tajemství Danielina původu. To je nám trochu poodhaleno, přesto však celou dobu čekáme na jeho celé rozklíčování, místo toho se však dozvíme, že "cikáni odtáhli a s nimi i Danielino tajemství". To jako vážně??? Jednu dávám za poměrně hezké exteriérové záběry kamery.

Film jsem si promítl už několikrát. Černý plamen vznikl v prvním českém zvukovém roce a je z něho vidno, byl původně natáčen jako film němý, k němuž byly některé scény dotočeny již jako zvukové, němá část byla podložena hudbou a zčásti komentářem vypravěče. Vzhledem k tomu, že téhož roku vznikly již filmy skutečně profesionálně zvládnuté (C. a k., polní maršálek, Fidlovačka), musím v hodnocení přes jeho významné postavení ubrat. Herci značně přehrávají, zvláště Jarmila Lhotová, ale i Marie Fingerová, mnohem civilněji působí snad jediná hlavní role, kterou kdy český film poskytl J. W. Speergerovi. Některé scény působí velmi naivně, ba amatérsky, děj má některé nelogičnosti (Daniela, která má poprvé v životě usednout do auta, si počíná jako zkušená dáma apod.). Z historického hlediska O.K. (na začátku hovoří autor předlohy F. X. Svoboda).