Zapadlí vlastenci (1932)

Československý film natočený podle slavné stejnojmenné románové předlohy K. V. Raise. Mladý a chudý sirotek Karel Čermák přijíždí v roce 1842 do horské vesnice Pozdětín jako učitelův pomocník a brzy nalézá přátelskou náruč místního kantora Čížka (J. O. Martin) a jeho ženy. Současně v nesmělém, avšak vzdělaném a hudebně a pěvecky nadaném mládenci nalézá zalíbení i farář Stehlík v podání J. Vojty a spolu s kantorem spolu tvoří intelektuální a vlastenecké centrum obce. Mladého pomocníka si zahrál N. Stallich, u něhož jsem vypozoroval spíše pěvecký než herecký talent. Nedílnou součástí příběhu je i láska mladého, ale chudého učitele k farské pomocnici Albině (L. Baarová), která překoná i překážky v podobě nesouhlasu jejího otce. Zábavný prvek můžeme spatřovat v postavě Adama Hejnů, místním ševci, hudebníku, recitátorovi a vlastenci, jehož ztvárnil H. Haas. Snímek se oproti knižní předloze zdá osekaný a vlastenectví v něm nevyznívá tak silně, což nutně nevnímám jako chybu filmových autorů, spíš jako potvrzení že Raisův román byl příliš dobrý. Zejména ve filmu postrádám skutečně blízké pouto mezi kantorem Čížkem, jeho pomocníkem Čermákem a duchovním Stehlíkem. Taktéž mi ve filmu scházelo romantické postupné sbližování nesmělého a zakřiknutého mládence s poněkud temperamentnější Albinou. Nicméně i tak shledávám tento film režiséra M. J. Krňavského s ohledem na dobu vzniku zdařilou adaptací Raisova nejslavnějšího díla.

Stará adaptace Raisova vlasteneckého románu z dřevních dob zvukového filmu, s malou produkcí, malým počtem natáčecích dnů a tehdejší krátkou stopáží. Je objektivně vzato podprůměrná i na svou dobu. Film trvá 78 minut, z nichž hodně prostoru dostávají odbočky od hlavního děje s hvězdným Hugo Haasem v roli ševce Adama Hejnů. A vidíme např. i dvouminutovou německou árii na plese v Milově, aniž by měla ve filmu jakýkoli význam. Scénáři chybí řád, scény jsou za sebe poskládány tak, že na sebe místy dějově správně nenavazují. Jindy filmu pro změnu chybí kontext, který je znám pouze čtenářům literární předlohy, a tak působí scény nesmyslně nebo dokonce komicky. Režisérovi patrně chyběl odstup od námětu. Nejlepší výkony předvádějí Jaroslav Vojta v roli faráře Stehlíka a Jarmila Lhotová v roli Žalačky. Obsazení Nory Stallicha do role preceptora Čermáka je dobrou volbou s ohledem na vzhled, věk a pěvecké dovednosti. Jeho herecké pojetí role ale není moc přesvědčivé. Hudební doprovod mimo fakticky hraných nebo zpívaných scén téměř chybí. Pod průměrem končí i kamera a střih. 39 %

Tahle archaická ukázka vlastenectví od průkopníků našeho filmu, kteří se učili filmařině za pochodu, se podobá spíše divadelnímu představení přenesenému na plátno. Je to dneska už natolik zastaralé a naivní, až to je svým způsobem roztomilé a zábavné i pro mne, dnešního diváka. Herecké výkony příšerné, obzvláště Nora Stallich je neskutečný, zábava dobrá. Vyvolává to otázku, kam se to vlastenectví v běhu času podělo. Na tomto filmu je dokonale vidět jaký obrovský pokrok filmová technika za posledních sto let udělala. Ještě že takové snímky máme.

úprimne, film som pozrel kvôli Líde, tá však v deji hrala len vedlajšiu postavu ale vždy keď bola na scéne, tak rozžiarila zábery, napriek tomu, že vo väčšine deja absentovala jej prítomnosť a myslel som si že sa mi film nebude páčiť po chvíli som sa dostal do deja a čo som nečakal zapáčilo sa mi to :)

Snímek Zapadlí vlastenci Miroslava J. Krňanského není sice nikterak přelomový, avšak v prvorepublikové kinematografii má své významné místo. Jeho stejnojmennou literární předlohou byl román z pera Karla Václava Raise (sepisoval jej v Sobotce, roku 1893 vycházel v časopise Světozor, knižně vyšel v roce 1894). Děj idealizující národní obrození je zasazen do podkrkonošské vesnice čtyřicátých let 19. století. Hlavní postavou je učitelský mládenec Čermák, vystupuje zde však i řada dalších postav (hlavně kantoři a duchovní), jejichž společným úsilím pronikají obrozenské a vlastenecké myšlenky a národní cítění na odlehlý venkov. Film v dnešní době může působit poněkud pateticky, nicméně si zachovává laskavou atmosféru dobrosrdečnosti a lásky k národu a vlasti.