Otec Kondelík a ženich Vejvara (1937)

Sonda do života měšťana v Praze, kdy jeho krásnou dceru chce získat úředník Vejvara. V některých věcech je docela nešikovný, ale svými neúspěchy se nenechá odradit až ručku krásné Pepičky získá. "Příprava na svatební noc" musela být na tehdejší dobu docela lechtivé téma, tak nepřekvapí, že byla pojata velmi opatrně.

Trocha usedlé zábavy.1)  Již druhé filmové zpracování předlohy Ignáta Hermanna z roku 1891 nějak smylo biedermeierovskou atmosféru díla. Vznikla tak běžná prvorepubliková komedie, u níž si někteří komentátoři ani nevšimli, že děj se odehrává v Rakouska-Uhersku. Komedie je tak poněkud unylá a trochu ponudnělá._____
2)  Velmi mě zaujali 42letý Theodor Pištěk (malíř pokojů Kondelík) a především kouzelná 51letá Růžena Šlemrová (Vejvarova bytná).

Já moc dobře nechápu, jak může herec hrát za jediný rok v 19 filmech, ale tahle role Pištěkovi sedla jako poklice na hrnec. S Antonií Nedošinskou se navíc k sobě totálně hodili. Zde vytvořili klasickou rodinu v níž otec si myslí, že má rozhodné slovo, ale když něco nejde podle plánu, matka dceru utěší a pak to zařídí. Vždycky mě ale pobaví tehdejší uvažování, nad kterým dnes kolikrát kroutíme hlavou. Jako třeba, když je mužů méně než žen a tak jsou starší chlapíci vyzváni, aby šli pro dámy tančit, protože by jinak byli na ocet.

Theodor Pištěk a Antonie Nedošinská znovu jako manželé, kteří tentokrát dávají pozor, aby se jejich dcera Eva Gerová dobře vdala. Její vyhlédnutý mládenec je ale nešika a taky nemá moc štěstí, a tak na plese tančí v galoších a na výletě se s tchánem ztratí. Hezká milá atmosféra, kterou mi kazila jen jejich dcerka, která byla trochu náročnější na fandění.

Solidní předloha jde znát. Herci mají tzv. "co do huby" a současně mohou předvést co umí. A to i přesto, že jsou obsazeni do rolí pro ně typických. Jediný, kdo se mi tady nelíbil, byla jinak pohledná a energická Gerová v nepěkné roli unylé Pepičky. Pištek, Nedošínská i Šlemrová byli tradičně bezchybní a tentokrát zazářil i J. Dohnal, jakožto Vejvara. Přesto se nejedná o bůhvíjakou komedii. Pár veselých momentů by se našlo, ale jsou spíše z kategorie k pousmání a pomáhají udělat jinak fádní příběh zajímavější a odlehčenější. Což se daří velmi dobře. Nebýt dost divného konce, nerozpakoval bych se a plácl bych 4*. Vidím to ale spíš 3 1/2. Za některá moudra Kondelíka/Herrmanna, nakonec zaokrouhlím nahoru.