Bazén (2003)

SPOILERYThere's a swimming pool...Žánr je dobrý sluha, ale špatný pán. Vztah mezi ním a etablovaným francouzským tvůrcem je v kvazi-hitchcockovské detektivce hezky vyjádřen tím, jak se film s příslibem příběhu nekompromisně stáčí k postavám a pod zástěrkou zápletky ohmatává mysterium jejího navíjení - u bazénu plného inspirace. Tím je pro vyprahlou autorku detektivek jakoDorwell nosí kilt(úžasná a bilingvní Charlotte Rampling) dcera jejího nakladatele (úžasná a taky trochu bilingvní Ludivine Sagnier). Jejich samičí taneček okolo betonové díry zanesené listím vrcholí nad dírou s tělem a kyprou zeminou, zločinem beze stopy [thrillerového vzrušení]. Roztomile zbytečné mužské postavy, nakladatel, fešný číšník, dvojice směšných prcalíků a pochopitelně zahradník, dodávají výhradně těla, každý jinému účelu. Modř průměrného hodnocení tohoto okouzlujícího filmu lze akceptovat jen jako přitakání obvyklé barvě voděodolného nátěru.

Snímka, ktorej na kĺb sa dá prísť v samom závere, ale taktiež aj pri zlome, ktorý proste do príbehu podľa dovtedy videného nezapadá. Ozon hrá s divákom hru a musím uznať, že ozaj dobrú, aj keď záver zanecháva isté prekvapenie a zároveň sa rýchlo rozplynie pôžitok z filmu. Zo sledovania dvoch žien, ktoré boli ozaj skvele vybrané, skutočné protipóly v podaní Rampling a Sagnier. Avšak akosi sa neviem ubrániť dojmu, že Ozon cielene potreboval do snímky prepašovať čo najviac šteklivých scén, aby si ho divák zapamätal, aby čo najviac zmazával rozporuplnosť diela. A taktiež by nemusel napodobovať Lyncha pri výbere "freak" postáv, nemá chodiť inému do kapusty a kradnúť mu trademarky.

Zajímavá věcička s podmanivou atmosférou i hudbou, od začátku jsem se houpala na filmové vlně a bylo mi příjemně.. Charlotte Ramplingová sehrála tu stárnoucí spisovatelku úžasným způsobem, moc se mi líbila.. Ludivine Sagnierová si střihla tu nespoutanou a vášnivou bloncku báječně, občas byla na facku, místy dojemná a sem tam i milá.. Závěrečná část mě překvapila a tak trochu i zaskočila, bylo - nebylo... No a mně se to vlastně zamlouvalo, střet dvou různých světů je zábavný...

Nádherná Ludivine Sagnier (väčšinu filmu polonahá, často aj nahá) a prekvapivý záver. To si budem z Bazénu pamätať. Rozvláčny a nudný úvod sa skončí nástupom krásnej blondíny. Aj tak sa toho príliš veľa neudeje (až na to dráždenie v podaní mladej krásavice (je sa na čo pozerať!). Akú-takú gradáciu to dostáva v samotnom závere. A keď už si myslíte, že je to celé jasné, vyblafne na vás Ozon záver, ktorý vás z toho vytrhne. Ako povedal vydavateľ spisovateľke v závere - "kde je nejaká akcia, kde je zápletka? Je to príliš abstraktné."

Přestože česky BAZEN četný pozpátku jako NEZAB implikuje spíš pokojnou venkovskou idylu, je v tom už cítit neklidné momenty, které rostou s časem. Ale nejspíš od té doby, co mi anglická přítelky napsala (a to je hodně dávno, v půli roku 69): "Did you know that Brian Jones died a few days ago. He was under influence of drugs", nemám bazény rád a nekoupu se v nich - každý rybník je mi milejší. Příběhy o ženách, které se vzájemně využili, také nepatří mezi má oblíbená témata. Nicméně: inspirace tu je, román je napsán i vydán, stačí si ho přečíst. Pozn. 1: Pro příběh sadisticko-masochistické "dvojženy", jedna část kvůli sexuální deprivaci vraždí a druhá na její ochranu dává v plen své tělo nemám žádnou myšlenkovou kuželosečku (hyperbolu, parabolu, elipsu, kruh ani přímku); a tak je to nejspíš jako v tom oblíbeném dětském rozpočítadle: "Měla prsa jako jedle (v některých krajích se uvádí "knedle"), každý z toho byl hned vedle. Jen ten kdo má plivníka, toho se to netýká."