Amore e morte nel giardino degli dei (1972)

Výborné, neprávom polozabudnuté giallo (takmer skvost!), ktoré sa od iných známejších žánrových kúskov odlišuje netradičným, iným štýlom rozprávania príbehu. Opustená vila, ktorá skrýva strašné tajomstvá o svojich obyvaťeloch nevyzerá vôbec hrozivo, ani starý profesor ktorý sa rozhodne priestory prenajať na svoj výskum vtákov sprvu vôbec netuší aké krvavé tajomstvá bude odkrývať. Avšak viac-menej náhodný objav zahodenej (skrytej) magnetofónovej pásky spôsobí veľmi zaujímavé odkrývanie
desivého príbehu. Profesorom nájdené nahrávky s rozhovormi krásnej Azurry (Erica Blanc) s rodinným priateľom, psychológom Martinom sú však iba začiatkom odhaľovania zamotaných vzťahov, plných zvrhlej lásky, zrád, a aj sexuálneho a psychického zneužívania, ktoré končia neočakávaným ale logickým krvavým masakrom. Viaceré nečakané zvraty, viacmenej zaujímavá predčasná pointa a veľmi uspokojivý a krvavý záver inak skôr psychologického a pomerne nekrvavého gialla boli pre mňa veľkým prekvapeným. Tomuto giallu svedčia nielen kvalitné herecké výkony ale aj zaujímavá pôsobivá a hudba a úžasná atmosféra, budovaná spomienkovými a snovými scénami a vhodne zvoleným prostredím chátrajuceho parku pri vile. Prakticky nemám čo filmu vytknúť, pre mňa veľké a príjemné prekvapenie v rámci žánru.

Mysteriozní zápletka i chování postav...Poutavé, záhadné, vášnivé a krvavé.

Psychologické drama s přesahem do kriminálního žánru, které však nenaplňuje všechny znaky pro giallo, jen některé. Pěkná kamera snímá výtvarně vyladěné interiéry tak, jak je Italové umí udělat. Umělecký vnitřek vily je v příjemném kontrastu k divoké zahradě, co ji obklopuje. Zahrada však kromě jen zčásti spoutané přírody ukrývá i nejedno tajemství, mezi nimiž jsou třeba magnetofonové pásky se znepokojivým příběhem, ale také železné pasti. Německý ornitolog usazený na čas ve vile tak společně s diváky prožívá dramatický příběh směřující ke katastrofě. Nechybí sny, běh labyrinty prázdných ulic, opuštěné domy, letní atmosféra se závanem smrti, krásná Erika Blancová, nahota, sex, krev a ve finále kopice mrtvol. Celkově spíše za 3*, ale za poslední minuty přidám jednu navíc, jelikož kruh se pěkně krvavě uzavřel.(25.05.2020)

Opuštěné domy a nahrávky jsou vynikajícími prostředky pro vytvoření tajuplné atmosféry a kombinace obojího zde odhaluje perverzní příběh dvou sourozenců (Blanc a Lawrence), kteří propadli incestu. Příběh začíná, když se dívka vdá za klavírního virtuose a její bratr se kvůli tomu dostává na pokraj šílenství. Čili příběh je zdánlivě ve stylu gialla 60. let se třemi postavami a zde s dost úchylným námětem, ve skutečnosti se však zaobírá jen charaktery sourozenců a jejich vztahem. Manžel v podstatě do příběhu nezasahuje, jeho charakter je omezen na to, že je alkoholik a to možnosti příběhu ještě víc osekává. Je tu jedno větší překvapení a konec mnohé jistě také zaskočí. Jak píše Karlos o Peteru Lee Lawrencovi, tak nakonec vše vyjasnila jeho manželka Christina Galbo. Ve skutečnosti si nevzal život, ale zemřel v nemocnici na následky nemoci.(24.05.2020)

Psychologická detektivka, místy melodrama s krásným názvem, jinak se zde našly i menší giallo a gothic elementy. Film po obsahové stránce (stručně: láska, sex, zrada, vražda) nebyl vůbec špatný, celá ta původní myšlenka (filmová páska) a příběh byl rozhodně zajímavý, škoda jen že je to téměř až do konce spíše uspávající a málokdy se něco děje. Krvavé a násilné finále je ale i tak víceméně památné. Film rozhodně stojí vidět už jen díky Erice Blanc a jejímu krásnému tělu a Peterovi Lee Lawrencovi (skvělý výkon, jeho nečekaná proměna v posedlého muže/šílence byla vynikající) a nádherné přírodě. Petr Lee Lawrence - manžel krásné španělské herečky Christiny Galbó, za dva roky po tomto filmu tragicky zemřel, podle informací na IMDb. si vzal život kvůli nádoru na mozku, což se jeví v souvislosti s tímto filmem a především pak z jeho rolí, jako zcela neskutečné, člověku až z toho zamrazí.(01.07.2011)