My všichni školou povinní (1984)

Narodil jsem se až pět let po vzniku tohoto přísně stranicky orientovaného seriálu z prostředí školních lavic, takže si (bohudík) úplně nepamatuji tu dobu, kdy se divákovi doslova nutilo ať se divá v telce na to málo co tam zrovna běží. V dnešní době působí úsměvně to samé soudruhu sem a soudruhu tam, učení se ruštiny a odpovědi na otázku - a děti kde jste o prázdninách byly? V Jugoslávii, u Balatonu, na Kubě - na Kubě? A jak se Ti tam líbilo? Byla si nejdále tak uděláš nástěnku na téma jak se žije v zemi našich přátel (facepalm). Pár příběhů tu jakštakš mělo smysl - mentor učitel Lamač v podání Sováka pro bažanta "Karfiola" Vladyku. Malý kudrnatý a nezbedný rezek Oliva, který doslova vytáčel svou třídní soudružku v podání Vránovéno a třešničkou na dortu byl velmi vyhrocený rozvod Bohdalky a majora Zemana no a zmínili bych a mini příběhy puberťáků. Žádný zázrak to určitě není, ale vznikly i mnohem horší "díla" od soudruhů ruďochů...6/10.

Dojemný, laskavý, nadčasový, přirozený, autentický, nejlepší a nejkrásnější seriál. Všichni herci předvedli úžasné herecké výkony. Velikou pochvalu si zaslouží dětští herci. Především Milan Šimáček, představitel malého Jirky Olivy. Ty jeho oči, ty mě pokaždé dostaly. Seriál dosahuje vysokých kvalit. Několikrát mě rozbrečel. Dojal. Pobavil. Viděno vícekrát a ráda se kdykoli podívám znovu.

vyrastal som v danej dobe, takze som v podobnom veku ako deti zo serialu. ale skor si uzivam ten hlas rozpravaca ktory vzdy povie co bolo v predoslej casti. "jirka zjistil ze je retardovany" alebo "prazdniny jirka a jolanky u otce jsou na povazenou" ale to bude mozno aj preto lebo 420 krat som videl tie casti.....wink wink.....if you know what i mean.....

Je vidět, že názory na tento seriál se různí. I já z něho mám rozporuplné pocity, ale myslím, že má objektivně tísnivý, depresivní nádech - otázka jestli to byl záměr či nikoliv. Spolu s Cirkusem Humberto je pro mě symbolem nostalgie a nedělního splínu. Přestože ho mám rád z toho důvodu, že jsem na tuto základku chodil a připomíná mi pěkné roky. I o mnoho let později jsem se tam setkal s pár příšernými učitelkami, které tam zůstaly ještě z dob socialismu a zažil si své problémy. I jako nadprůměrného žáka mě chtěli ze školy vyloučit jen proto, že jsem přinesl nůž, se kterým pak jiní spolužáci šermovali. Byl velký rozdíl mezi "soudružkami" a novými učiteli, kteří byli fajn. V seriálu jsou pěkně vykreslené charaktery i "bezcharaktery" lidí.

Nostalgická vzpomínka na školní léta v době vzniku seriálu. Tak přesně to bylo, jak kantoři, tak žáci. Radosti, lásky i starosti žáků v osmé třídě. A pořád ta stejná otázka - kam po osmičce vlastně dál? Nebyli jsme jiní. Bylo to naše dětství a vše co k tomu patří. Dobré i to horší. Každá doba má svoje.