Hrdinové okamžiku (1961)

Za ty, kteří nemohli promluvit do záznamu, poněvadž na to tehdy nestačila technika, promluvili "bardi technického období".. Krásně vzdaný hold hereckým předkům!!!

Zajímavá studie hereckého umění a kumštu..škoda, že tito velikáni herectví jsou mezi námi jen zachovaných filmech ale buďme za ně štastni

Jak se to dá nazvat?,,Praví herci,pravé herectví,,!!!!

Tohle nepochopí ti, na něž národní hrdost přijde na 5 minut poté, co sportovci získají titul mistrů světa. Tohle nic neřekne těm, pro které je divadlo jen zbytečnou budovou, která zabírá místo nějakému hypermarketu. Tohle neocení ti, kteří si neváží stáří, kteří jím pohrdají a opájí se pocitem, že právě oni nikdy nezestárnou. Jen nechápu, proč se na tenhle epos vzdávající hold umělcům, kteří nezaměňovali umění se způsobem snadného obohacení, dívají lidé, kteří patří byť jen do jedné z výše uvedených kategorií.(23.12.2012)

Podíváme-li se alespoň zběžně na jména prvních českých herců, dramatiků, dramaturgů a režisérů, máme rozhodně z čeho vybírat. Spoluutváření českého divadla v první a druhé polovině devatenáctého a vlastně ještě na počátku dvacátého století nebylo jednoduché a přítomné odkazy na více než krušné zakončení tehdy stále mladého Tylova života jen potvrzují, o jak nesnadný úkol se všichni ti odhodlaní a pro věc zapálení fanatici pokoušeli a co všechno mu byli schopni obětovat. Rozličné osudy jednotlivých protagonistů této volné série spojuje jeden společný jmenovatel: a sice nevzdat se svého snu, byť byla tato urputná a často klopotně vydřená snaha jinými zpravidla vnímána jako něco samozřejmého či dokonce nečistého, podivného. Vhled do minulosti, do jakéhosi pravěku českého divadelnictví, zpřítomňuje osobnost duchovního otce těchto krátkých monologů, herce Jaroslava Průchy, jehož doplňující komentáře a poznámky vypovídají o nezanedbatelné erudici svého autora. Režiséru Krejčíkovi se potom podařilo sestavit vpravdě unikátní kolekci nejvýraznějších představitelů soudobého českého herectví, od uhrančivého Štěpánka až po mladinkou Vlastu Chramostovou. Na samém vrcholu tohoto bezmála dvouhodinového hereckého koncertu se skví výtečný Pešek, jehož portrét harpagonsky dojímavého Jindřicha Mošny náleží k nezapomenutelným uměleckým zážitkům. A jsou tu další... Nedostižný Pivec, který s neobyčejnou vervou ztvárnil jak fanfarónského brblala Liera, tak poloblázna Frankovského, Högerovo cyranovské pojetí Jakuba Seiferta, velkého tragéda vypuzeného z jeviště Zlaté kapličky vycházející hvězdou Eduardem Vojanem, Vejražkův samolibý umanutec Kolár i celá plejáda ženských postav – mezi ty nejvýraznější osudy bezesporu náleží spalující hrdopyšství Julie Šamberkové v hereckém nákresu neprávem opomíjené Marie Vášové. Je-li možno některá díla zařadit do pomyslného zlatého televizního fondu, pakHrdinové okamžikumezi ně bezpochyby náleží a slova jako patetismus a umělý tu nejsou na místě. Právě neuvěřitelné půl století, které uplynulo od natočení tohoto skromného televizního díla, připomíná, že éra těchto titánů domácí Thálie už, bohužel, nenávratně minula a my bychom měli být o to vděčnější, naskytne-li se nám ojedinělá příležitost obdivovat toto pro někoho možná muzejní herectví. Občas se totiž pod tím staletým prachem ukrývá okouzlující starožitnost.(28.04.2011)