Prodavač humoru (1984)

Výpověď je to sice drsná a v dobovém kontextu pochopitelná, nicméně se nelze divit tomu, že distribuce filmu byla velmi omezená a televize se ho dočkala až po roce 1989. A samozřejmě navzdory dnešním sympatiím je zároveň ale nutné vnímat fakt, že se Krejčík podepsal pod obyčejnou upocenou adaptaci románu Romana Ráže s velmi slabými hereckými výkony (jediný dobrý nápad tu byl obsadit Danu Vlkovou jako falešnou francouzskou zpěvačku, protože ta si v té době udělala ve skutečnosti zahraniční jméno při svých výjezdech s duem Kamélie, ale to je asi tak všechno, co lze zmínit s plusovým znaménkem). Zvedat výstražně prst nestačí. Nasrat bolševika nestačí. Na dobrý film tedy určitě ne.

Perfektně vystihnuté období normalizace! Celé je to zabalené do jakéhosi komediálního hávu, ale pozornější divák už od poloviny filmu začne tušit, že jde spíše o drama a svým způsobem i kritiku tehdejších poměrů v kultuře. Bylo třeba normalizovat rozjitřenou společnost a tak se mohly zpívat jen písně s nablblými texty, hlavně ať v nich proboha není žádná kritika nebo dvojsmysly (Přesto třeba sám Goťák asi jako výčitku za podpis anticharty propašoval na LP desku v roce 1978 písničku Kam tenkrát šel můj bratr Jan, v níž mnoho lidí tušilo odkaz na hořící oběť Jana Palacha).  Podobné to bylo ve filmech a tehdejších seriálech, kde pokud se něco zásadního řešilo, byly to problémy na pracovišti, na okrese či radnici, družstvu JZD, hájence  či s chalupařením. Jen žádná politika a připomínka něčeho jako okupace, či totalita! Zábava estrád byla zkrátla plytká, nikomu nic moc neříkající, lidová a primitivní, která pomalu ani nebavila široké masy pracujících a to ani těch na vesnicích, kteří byli po jakékoliv kulturní zábavě vždy lačnější než obyvatelé měst, kteří si v rámci poměrů měli alespoň možnost vybírat na co jít a na co ne. A v tom všem se ve filmu pohybuje Jožin Petránek, který musí nějak přežívat a dělat kompomisy, byť jej to vnitřně začíná devastovat. K tomu krize středního věku, to je nebezpečný koktejl pro stárnoucího chlapa. Netvrdím, že socialistickou tvorbu mám komplet zmáknutou, ale lecos jsem už viděl, protože se na tyto filmy specializuji. O tomhle jsem ale neměl nejmenšího tušení a nebýtÚsměvů českého filmua pana Hanzlíka, který si pro díl co jsem zrovna viděl pozval mého oblíbence Františka Řeháka, asi by mi to minulo. Ukázka z degradace z vedoucí funkce mně pěkně navnadila a je to dobře, protože tenhle film stojí za vidění! AFrantišek Řehákopět strhující, on je taková klidná síla. Stačí aby se tam mihnul, ale už na jeho roli nezapomenete! :-). Takže podepisuji za 4 smlouvy a dávám k tomu 4 zelený stováky! * * * *

Tak nevím, zda toto jako parodie či satira socialistické zábavy bylo dostačující. Je totiž nutné si uvědomit souvislosti. Jožin Petránek nabízí svým klientům dědulu s jeho rodinou, která už opravdu nemá mnoho nabídnout. Zároveň ale v závěru filmu říká, že Bohdalku by nezaplatil. A srovnávat úspěšné estrády s kolotočem rádoby zábavy z agentury opravdu nelze. Mj. proto, že tyto pokleslé estrády se vysílají dodnes a stále s velkým úspěchem. Pravda je, že jako trefnou satiru bychom mohli označit fakt, že Július Satinský odmítá brát, zatímco je mu neustále podsouváno, že všichni berou. Za leccos si pak může sám hlavně proto, že je dě.kař. Závěrem dodám, že jako další výtku bych předložil, že řada dialogů mezi J. Petránkem a Madelaine není přeložená, takže si divák buď musí domyslet z českých odpovědí hlavního představitele, anebo má smůlu. Dost to kazí zážitek, jelikož těch dialogů je tam povícero.

Jako dostal Lasica svého Boba veVážení přátelé, ano,tak měl o pět let dříve Satinský svého Jožina v Prodavači. Tenhle film mě dlouho odpuzoval navenek tou ubohou, estrádní šmírou, a to byla velká chyba. Celkem odvážná dobová kritika "nešvarů" v oblasti socialistického showbyznysu, avšak s prstem zabodnutým do celé společnosti, okořeněná krizí středního věku a soubojem osobních ideálů s masomlýnkem reálně socialistické reality. Ani se nedivím, že se film stal "polotrezorovým". Velmi dobré tři hvězdy. Plusové body za muziku od Pražského výběru v době, kdy už byl na indexu.

No, na to, že nemám rád Krejčíka a jeho manýry tady nemůžu dát za míň jak za pět. Nadčasovost, snaha nebýt za každou cenu tak protirežimní (jako hrdinové John a Olmer, když natočili v roce 1990 Ta naše písnička česká 2, která tomuhle opusu nesahá ani po kotníky) a kromě J. Satínského a squadry z agentury zcela neuvěřitelný tandem Vyskočil - Vetchý. Rád bych zde upozornil na skvělý komentář troufalky, protože přes tu bombastičnost produkce a "herecké" výkony poroty je to opravdu to samé, jako přes kopírák. Včera jsem zhlédl podobný bizár s názvem Český lev a na tenhle film jsem si při přehlídce toho stárnoucího obludária ihned vzpomněl. A mezi námi - oni úžasní Oskaři jsou jenom jiná modifikace téhož...jinak co se týká "senzačního" Kulmonova tvrzení, že film byl v trezoru a mohl být hrán až po roce 1989 tak já jsem ho viděl v roce 1986 v kině Flora na Vinohradech a nejsem si vědom, že by to bylo v trezoru. Na to tam byla spousta místa a plyšové sedačky k tomu.