Frona (1954)

"Zaoraj všechno. Aj všechno co bylo..."Mohlo to být velmi silné vesnické drama o milostném trojúhelníku, ale místo toho je to do značné míry jen družstevnická agitka. Velmi se mi tedy líbila Hana Hegerová v hlavní ženské roli. Vskutku okouzlující. I další herecké obsažení není vůbec špatné a filmařsky se Jiří Krejčík i zde snažil, aby z toho něco vykřesal. Ale už jen fakt, že byl film na  MFF v Karlových Varech oceněn "Cenou boje za nového člověka" jasně ukazuje, že toho ideologického nánosu tu není málo. Tak vlastně si ani nejsem jistý, zda si ten film zaslouží ty tři hvězdičky. Ale za ten herecký výkon Hany Hegerové snad ano.

Divoký pocitový eastern z Moravského Slovácka. Dědina a její sex, prachy a politika v přelomové době padesátek, kdy nová epocha dějin začíná válcovat tradiční společnost a její (zkaženou) morálku. Klasický režisérský styl má nesporné technické a dramatické kvality. Frona je vystavená vnitřnímu i vnějšímu tlaku a to se nejeden charakter láme... . Film se samozřejmě nemůže zbavit svého účelu a politického nátěru, ale na druhou stranu svou kvalitu má a jeho ocelová filmová struktura je stále funkční...66%.

Frona je typické dílo padesátých let, které má zde plnit ještě jednu funkci - vysvětlit, ospravedlnit a obhájit kolektivizaci. A ti, kteří jsou proti musí zákonitě stát v tomto filmu na straně nepřátel. Hrdinové s vytvořením jednotných zemědělských družstev souhlasí, nepřátelé ne, snaží se plán zhatit a navíc jsou to zloději a vrazi. Až moc prvoplánové a zjednodušené. Rolníci se třeba diví a pokyvují hlavami, jak to se stroji od JZD jde na poli rychle a jednoduše, že skoro nebudou muset nic dělat. Nutno ještě dodat, že ze vzpomínek pamětníků ale vyplývá, že to nebyla tak černobílé. Dělníci pracující pod zemědělci jako pracanti, kteří poznali na jaře, v létě, na podzim jen dřinu kolektivizaci přivítali. Ti majetní, kterým pole patřily pochopitelně ne. Zajímavou volbou byla Hana Hegerová, kterou většina zná hlavně jako zpěvačku. Přitom hrála docela často a toto je její vůbec první filmový a televizní záznam. Svoje poprvé zde prožil i slovenský herec František Kabrheľ.

Scénář : Vladimír Bor, Jiří Krejčík, Jaroslav Zrotal; pomocný režisér : Ladislav Helge. Film to není špatný, v závěru navazuje na povedená vesnická dramata let minulých, ale přece jen jsem se chvílemi nudil, takže přes tři hvězdičky to nevidím. Hanu Hegerovou jsem vůbec nepoznal. Trochu zvláštní je sledovat prvorepublikové herce (Dvorský, Hilmar, Vojtová, Baldová) v podobných snímcích, naštěstí nenechali orat pole mého oblíbence Oldřicha Nového...

Československý film popisující dramatické události na moravském venkově během spojování polí a rozorávání mezí pro vytvoření společného družstevního pole v rámci státem řízené kolektivizace. Pochopitelně je snímek J. Krejčíka ideologicky zabarven a jsou přehnaně zdůrazněny čisté charaktery správných socialistických družstevníků, současně je však příběh Frony dostatečně zajímavý na to, aby se dalo od povinného budovatelského nadšení odhlédnout. Známá zpěvačka H. Hegerová v titulní roli dcery místního předsedy družstva se provdá s vidinou lepšího života na grunt, brzy však zjistí, že bezohlednému manželovi Florišovi (vynikající J. Pántik) a tchánovi Zobačovi (G. Hilmar) jde pouze o zachování majetku, při tomto úsilí překračují zákon a zatajují pole. Oporu a porozumění v nešťastném manželství nachází v náruči družstevníka Jurky (O. Lackovič). Autentičnost venkovské atmosféry byla posílena užitím nářečí a velmi mě zaujala i ukázka z lidové folklorní zábavy, kde nechyběla ani očekávaná potyčka mezi Jurkou a Florišem. Budovatelské téma bylo v tomto případě zastíněno některými hereckými výkony, především opilec a podváděný hrubián Floriš v podání J. Pántika byl opravdu nepřehlédnutelný. V dalších rolích se představili F. Smolík v roli obelhávaného předsedy Filípka, J. Bek coby ukázkově socialistický odborník na kolektivizaci Antoš či nadšená řidička zemědělských vozidel, Fronina sestra a Antošova milá, M. Martínková. Zajímavostí v tomto dramatu byla i činnost zeměměřičů (J. Kemr), jež vytvářeli soupis a mapy pozemků a vytyčovali nové hranice. Velmi dramatický závěr, jímž vyvrcholila protistátní činnost a nenávist chamtivého rodu Zobačů, mě přesvědčilo o udělení tří hvězd, neboť navzdory tendenčnímu pojetí 50. let se jedná z filmařského hlediska o kvalitní dílo.