Probuzení (1959)

Odvážné zobrazení kontrakultury s mladičkou Janou Brejchovou coby sirotkem toho času na útěku z výchovného ústavu, která se přidala ke gangu pásků. Petr Kostka hraje Vildu, zlostnou a nenávistnou hlavu gangu, ovšem alespoň ze začátku jen ve svém volném čase, v pracovním čase je nadějným automechanikem, i když pochází s expodnikatelského prostředí, podnikání bylo jeho rodině znárodněno, ale alepospoň přepychová vila ponechána a jeho matka si tak stále ještě může hrát na honoraci. Dalším členem ganngu je mladík přezdívaný Kořen hraný Jiřím Kodetem, je to Vildův kolega automechanik a hlavní betasamec gangu. Jeho kořením je Karel, mladík nejasného (pravděpodobně vyššího) sociálního původu, který hraje solidně na kytaru, tančí rokenrol a chová se jemně až zženštile, klaun a otloukánek gangu. Shodou okolností se do gravitace gangu dostane Tonek, číšnický učeň z polofunkční rodiny, žijící v paneláčku někde na předměstí, který pracuje ve vyhlášené kavárně v centru Prahy. Toto je výchozí bod děje filmu. Film úžasně zachycuje atmosféru všech stránek Prahy té doby. Doby ještě před masovým nasazením autobusů Škoda 706 RTO, těch vyhlášených krasavců, silnice a autobusová nádraží a zastávky jsou ve filmu plné jejich podstatně méně elegantních, ale solidních 706 RO, ale to je jen nepodstatný detail. Velká část filmu se odehrává ve známých pasážích centra Prahy a zachycuje fungování kulturních, stravovacích i jiných zařízení a institucí. Ve filmu ve vedlejší úloze kamarádky Tonka z osady u velké řeky lze vidět i mlaďounkou Libuši Švormovou. Obě tehdy mladé herečky jsou v některých obrazech znázorněny jako opravdu roztomilá koťátka. Inu čas mládí. Film působí jako by snad byl natočen včera, ale je mu už 67 let. V době mého zaregistrování existence něčeho jako filmů pro pamětníky a získání schopností ty filmy vůbec zhlédnout a nějakým způsobem si je užít by 67 let starý film musel vznikout v prvním desetiletí 20. století. Film můžu jen doporučit, jedná se v podstatě o novou vlnu před novou vlnou a zároveň řemeslně nekompromisní záležitost. Případný náznak schématismu lze možná spatřit jen v tom, že jediný opravdu nenapravitelný se zdál být Vilda Petra Kostky, hrdina pocházející z potenciálně nejvíce "echt reakcionářského" prostředí . 85%.

Pochmúrny až depresívny film, ktorému vyznenie pokazil nanútený šťastný koniec z vyšších miest. Chodiť do práce a nemať zo života žiadnu radosť? Neustále utekať pred systémom, ktorý kašle na individuálne potreby? Skrz túžbu nájsť ostrov kľudu a istoty, sekať jednu chybu za druhou? Chytiť sa špatnej party a konečne mať pocit, že si sa zastal sám seba? Áno, všetko tam je a všetko je uveriteľné, a to vďaka bande mladých hercov, ktorí boli plní hmatateľnej živelnosti. Hviezdami tohto zmaru sú Kostka a Brejchová. Ich Rock'n'Roll a fackovaná boli plné energie.

Drsná parta v padesátých letech, nutno říct, že film je opravdu takový akční a obsahuje spoustu prvků života z ulice lidí té doby, kteří utíkali před prací, rodiči a systémem. Brejchové tahle role mladé vyvrhelky, která žije na pokraji společnosti opravdu sedla. Kostkovi taky, jako vedoucí sígr si tady opravdu svým vystupováním zjednal respekt. Jan Šmíd je tu chvilku princ krasoň (dobrodinec) a pak se tedy taky chvilku nechá unést potulným životem a spaním na skládce. Líbí se mi tady Kodet jako ucho a Jan Zeman, kterému někdo na nádraží štípne peněženku. SNB je v tomhle filmu velmi neschopná a většinu obrany národy obstarají sami občani. Lítání po mapě s kytarou, krade se co se dá a občas někomu někde rozbijí hubu. Menšík v roli vrchního vypadá jak sňatkový podvodník. Zajímavý film, možná právě pro čas svého vzniku i pro své do té doby málo využívané filmové prvky.

O existenci filmu jsem neměl ponětí a nalákalo mne herecké obsazení včetně komentářů k filmu tady. Zaujalo mne kromě jiného i to, že v centru Prahy to tenkrát vypadalo podobě jako si pamatuji pasáž Lucernu v sedmdesátých letech. Nicméně film skvělý po všech stránkách. Už vím, kde vzal inspiraci režisér Pomády. A Jana Brejchová se mi lííbila víc než Olivia Newton John a Kostka víc než Travolta

Jak ke konci padesátých let tály ledy, vznikaly stále více filmy bez politického zabarvení. I přes železnou oponu k nám dolétla nová vlna, mládež tančila na jazz a rock and roll a žila znuděné životy. Jiří Krejčík natočil výtečný snímek, u kterého naskakují asociace s "Rebelem bez příčiny" či třeba německým filmem "Die Halbstarken".