Vyšší princip (1960)

Vyšší princip oplývá asi tou nejhutnější, nejidentičtější a nejvíc pohlcující atmosférou, kterou jsem kdy v československém filmu viděl. Když se divák a postavy ve filmu dozvědí co se stalo studentům, kteří se v očích nacistů dopustili zločinu, tak to je tak emocionálně silné a zároveň tak zdrcující. Člověka to skutečně donutí se zamyslet nad mnoha otázkami. 9,5/10

Vyšší princip prináša intenzívny a tiesnivý obraz života v čase nacistického područia, kde je útlak neustále prítomný. V tom relatívne bezpečnom prostredí školy však stále cítiť tieň v pozadí, tú ilúziu z nejakého oddelenia týchto dvoch rovín, ktorá sa však rýchlo rozplynie, keď do nej zasiahne realita režimu. Umne sa tu ukazuje široké spektrum postojov ľudí  – od kolaborácie, cez strach a pasivitu, až po pevné morálne postoje. Výraznou postavou je učiteľ v podaní Františka Smolíka, ktorý stelesňuje pevný charakter a schopnosť stáť si za svojimi hodnotami za každých okolností, jeho výkon je skvelý, len pohľad do jeho očí povie toho mnoho. Film zdôrazňuje a pripomína, že mlčanie a nečinnosť znamenajú víťazstvo moci, zatiaľ čo nesúhlas, držanie sa svojich princípov či odvaha myslieť, sú najsilnejšou zbraňou. Téma a myšlienky, ktoré boli, sú a budú stále aktuálne, nadčasové dielo.

Další z příspěvků do československé kinematografie, který stojí za to vidět! A doopravdy by si tohle měl povinně pustit každý divák. Vyšší princip totiž perfektně vykresluje tísnivou atmosféru, jež nastala v českých zemích po atentátu na Heydricha. Herecky naprosto famózní, kde kraluje zejména učitel v podání Františka Smolíka. Tak uvěřitelný výkon, to jsem jednoduše čuměl jako puk. Během sledování mi několikrát přejel mráz po zádech, Jiří Krejčík se z pozice režiséra/scénáristy fakticky vyznamenal. No a konec? Tam asi nemá cenu pět další ódy. Tak nepříjemný filmový epilog jsem dlouho neviděl. Společně s Kladivem na čarodějnice a Spalovačem mrtvol československý filmový klenot. Za mě dávám 9/10 ,,Z hlediska vyššího principu mravního vražda na tyranu není zločinem"

Jestli jsem dle hodnocení cynik nebo necita, nechám na soudu jiným, ale ač rozhodně nezpochybňuju veškeré drsné následky atentátu na Heydricha, s nimiž se tehdejší obyvatelé nejen Prahy museli potýkat, samotná filmová rekonstrukce mě tak trochu obešla obloukem a s žádným ze zdejších mučedníků oné doby jsem se nedokázal sblížit. Respektuju kultovní status, ale do šuplíku cenných filmů o válečném Československu se u mě Vyšší princip zkrátka neusadí. Teď už jdu v adventním čase raději dohánět pohádky. [viděno na OnePlay 1.12.2025]

Atmosféra je hlavným ťahákom tohto filmu. Ten všade prítomný mix strachu a viery, že predsa nemôže byť až tak zle. A v tomto čoraz silnejšom víre udalostí bojujú za seba, druhých, rozdielne postavy. Vekom, povahou, spoločenským postavením. Vypichnem tri z nich. Kolaborant Rudolf Hrušínský, ktorému zmrdovosť vyložene sálala z každého výrazu tváre. Študentka Jana Brejchová predviedla jedny z najúprimnejších prejavov smútku v československej filmovej histórii. Šéf gestapa Hannjo Hasse ideálne trafil pomer nadradenosti, bezcitnosti a sebaklamu. Všeobecne ospevovaný profesor František Smolík bol samozrejme nosnou postavou príbehu, ale našiel by som tam ešte aj ďalšie zaujímavejšie charaktery, než bol ten jeho. Vyšší princip za tých viac ako 60 rokov nijako nezostarol, pretože rieši chyby, vady, slabosti ľudí, ktoré nikdy nevymiznú.