Zocelení (1950)

I takový režisér jako byl Martin Frič nejspíš musel sem tam udělat úlitbu bohům, aby měl klid na práci a volnější ruce. Toto je jeden z těch příkladů. Hned na začátku zaujme určitě fakt, že se děj odehrává v USA, sledujeme americkou burzu. O to paradoxněji pak působí fakt, že za propouštění byli označeni jako viníci majitelé a ředitelé podniků. Ano, mohli si také snížit plat nebo se snažit omezit výdajovou stránku, ale i malé děcko pochopí, že když není odbyt, není z čeho dělníky platit. Nic takového ovšem nezaznělo. Jeden ředitel neměl sílu se ani bránit, druhý k věci přistupoval direktivně. Přitom ten první chtěl propouštět celkem slušně způsobem takovým, aby krize zasáhla co nejméně rodin. Následně se dělníci vzbouřili a začali stávkovat. A to i když v podstatě umírali hlady. Celkem chápu, že když se některým nabízela práce, rodina byla přednější a hodlali ji přijmout. Jenže ze strany jejich kolegů se jim nedostalo žádného pochopení ani soucitu. Pouze hole v rukou. A to je další problém, který jsem s dělníky měl, abych jim fandil. Začali se chovat hůř jak zvířata a byli ochotni ztřískat každého, kdo s nimi nesouhlasil. Ani četníci se k nim nechovali zpočátku nijak špatně, ale na násilí logicky museli odpovědět násilím. Samozřejmě, že svůj smysl by film měl, kdyby byl jinak proveden. Komunismus pomohl těm, kteří se v kapitalismu měli problém prosadit. Tito lidé dostali jistotu práce a výdělku. Naopak kreativní lidé měli smůlu a to i přesto, že jim třeba duševní práce šla lépe než manuální. Ne každý totiž může ředitelovat, ale stejně tak ne každý má řemeslnou zručnost.

Hodně příkrý, až náboženský (sebeobětující) namalovaný pohyblivý komunistický obraz boje dělnictva za spravedlivější svět. Ta internacionála, která hraje na konci s tou scénou..., akorát že revoluční bolševiky do nebe asi neberou 🫡. Jo a u ČSR komančů, ale i současných CZ komárů je stále vázaná perverze na Rusko, ať je tam bolševik nebo fašista...věrnost ověřená staletím🙋🦄😌. 44%.

"Jen se táto tý revoluce tak nebojte, mohla by pomoct i vám!"Mladý a revolučne naladený proletársky párik Mareš a Dítětová si roku 1931 plánujú spoločnú budúcnosť s kopou detí v novom byte v dokončovanej robotníckej kolónii, bohužiaľ ekonomická kríza a riaditeľstvo fabriky im urobí škrt cez rozpočet."Já teď kvůli tvýmu komunismu přijdu vo chalupu, hypotéka ze mě udělá žebráka!"Ako reakcia na hromadné prepúšťanie nasleduje stávka, fabrikanti kontrujú povolaním četníctva aj stávkokazov, takže robotníci tiež vytiahnu vysokú kartu."Dejte správu soudruhu Gottwaldovi!"Je tu násilie, bezprávie, chudoba, hlad, väzenie a to len napomáha stále väčšej radikalizácii, vďaka ktorej sa v závere vykorisťované masy valia ako riava, strhávajúca dokonca aj nekomunistických odborárov a ktorú nezastavia ani pušky a bajonety."Na světe je 45 miliónů nezamestnanejch a všem dohromady napráskat nemůžou!"Dobová revolučná agitka od majstra Friča, riadne nabrúsená, síce postrádajúca chcený aj nechcený humor, ale so solídnou atmosférou. Za tri kilá reklamáku, ktorý si páni kupovať nechodia.

Rok 1950 - 1951 , Martin Frič točí film, ktorý je poplatný dobe..  Je to ako v tom filme , keď chcel pracovať , žiť  tak ohol chrbát a natočil toto dielo.  Cez vojnu točil komédie , po vojne sa točili takéto diela.  Bohužiaľ nebol jediný ..    Ja ho nekritizujem , iba konštatujem..   Jeho filmy mám rád , no tento medzi ne nepatrí ..  Hodnotím  40%...

Kolektívnym hrdinom je, samozrejme, ľud. Spoločenstvo rozhorčených robotníkov a ich rodín. Napriek tomu sa režisérovi podarilo spomedzi davu vytiahnuť zopár individualistickejších charakterov. Niežeby boli nejako psychologicky premakaní, ale sú aspoň zapamätateľní. Mne v mysli utkveli, ako obvykle, najmä záporáci. Zradný robotnícky špión, neváhajúci strieľať do vodcu komunistických odborov, nový šéf železiarní, vyslaný s jednoznačným cieľom: úspešne zmanažovať hromadné prepúšťanie a nechať si za misiu kráľovsky zaplatiť, či šéf polície, vydávajúci akýkoľvek brachiálny (násilný) pokyn, len aby uspokojil požiadavky vládnucej priemyselnej buržoázie. Vo filme odznie autentický hlas Antonína Zápotockého, predsedu Červených odborov. Ten v roku 1931 aj vydal knižku s názvom "Karlova huť v boji!", popisujúca filmom zobrazený robotnícky štrajk. Ideovo prierazný film, končiaci hromovo-kolektívnym spevom Internacionály sa vydaril aj po umeleckej stránke, začo jeho tvorcovia a aktéri pozbierali začiatkom 50 .rokov všetky významnejšie vnútroštátne filmové ceny. KSČ bola oslávená tým správnym spôsobom, režim mohol byť spokojní a diváci tiež. Z dobovej tlače vyberám atmosféru po projekcii na ostravskom štadióne: „Místní dělníci přijeli hromadně na projekci, aby posoudili realizaci díla, pozoruhodného i tím, že bylo natočeno na původním místě. Někteří z tvůrců tohoto filmu, vedoucí V. tvůrčího kolektivu red. M. Galuška, hudební skladatel Jiří Sternwald a hlavní představitel Jaroslav Mareš, zůstali po skončení promítání na pódiu, aby si porozprávěli s diváky o filmu. Diskuse byla velmi živá a přátelská a přinesla tvůrcům filmu mnoho zdravých kritických postřehů, které jim jistě v mnohém usnadní jejich další práci. Teprve dlouho po půlnoci se poslední diskutující rozcházeli a světla stadionu naposledy zhasínala nad prázdným hledištěm.“.