Znovu po smrti (1991)

Na film jsem se určitě dívala už někdy v dubnu minulého roku, ale tehdy jsem jej ani neohodnotila, ani k němu nic nenapsala, což mi přijde zvláštní. Možná jsem zapomněla, nebo jsem spíš vůbec nevěděla, co si o něm myslet, co napsat, jak hodnotit. Teď jsem si to pustila znova, neboť jsem si po četbě biografie připomněla, že to je film, kterým byl před svou sebevraždou posedlý Petr Lébl. Nyní tedy můžu sáhodlouze přemýšlet, co o něm vypovídá, že si k posednutí vybral zrovna Dead Again. Mně osobně přijde, že tento film zosobňuje všechno přehnaně nabubřelé a teatrální a egoistické (a sexistické), co se obvykle Kennethu Branaghovi vyčítá. Respektive co mu já obvykle vyčítám.

Celkom kvalitný thriller hrajúci sa s myšlienkou minulých životov a karmy. Príbeh Romana a Margaret Straussovcov, ktorý sa preľne so životom Mika Churcha a neznámej ženy so stratou pamäte vyznieva v interpretácii šialeného hypnotizéra Franklyna Madsona úplne uveriteľne. Produkcia skvele buduje atmosféru a hudba burácajúco ženie emócie k vražednému klimaxu. Herecké obsadenie je hviezdne, ale len z dnešného pohľadu. Nikto z hercov v čase natáčanie už nebol nováčikom, ale väčšinu z nich veľké role ešte len čakali. Len Andy Garcia už mal za sebou Krstného otca a Robin Williams také kúsky ako Spolok mŕtvych básnikov či Dobré ráno Vietnam. Herecké výkony sú však výborné ako na vrchole ich kariéry. 75%

Kenneth Branagh je bezesporu režisér výjimečných kvalit, ale věrným napodobováním "mistra napětí" si ukrojil příliš velké sousto. A tak z toho nevylezlo nic víc a nic míň než obstojné béčko disponující zejména hypnotickým dusnem. Jelikož je ovšem podobných atmosférických noirů jako šafránu, rádi zaokrouhlíme nahoru ;) 70%

Snaží se to být hitchcockovější než Hitchcock s De Palmou dohromady a já jsem to včetně romantických vložek baštil (nejvíce chutnaly dodatečně „odbarvené“ scény z poválečné doby). Do toho svérázný starožitník Jacobi a Williams ze samoobsluhy, který i na malém prostoru potvrdil ojedinělý um přepínat mezi komedií a dramatem. Věřím ale, že po premiéře i sám Branagh zvolal, podobně jak jeden Shakespearův hrdina na Bosworthském poli: „Konec! Království za konec, kde postavy nepoletí ve zpomaleném záběru na skulpturu nůžek..!“

Mysteriózní thriller přecházející z reality do hypnotických iluzí a naopak, kdy se jen velmi pomalu vyjasňuje, jak to doopravdy je. Napětí se postupně zvětšuje až do strhujícího závěru, který je bohužel tak přepjatý, že to onu pracně budovanou tajemnost nakonec zbytečně shazuje až do téměř směšné absurdity. Takové ve finále ne úplně zvládnuté Psycho. Škoda. Velkým bonusem pro mě naopak bylo vidět v jedné ze stěžejních rolí opět po dlouhé době vynikajícího Dereka Jacobiho.