Frankenstein (1994)

Nedoceněný velkofilm, kvalitou na úrovni Formanova Amadea, se kterým sdílí +- stejné období, nabízí podobné filosofické otázky a je více nadupanější, akčnější (jaké to překvapení) a pro mě zábavnější (a to Amadea mám rád). Zatímco Amadeus ve druhé polovině mírně ztrácí tempo, Frankenstein graduje a nenechává diváka vydechnout. ___ Po pár dnech jsem si dal repete, protože mi film nedal spát... Nadšení neopadlo, naopak, stále jsem z Frantíka nadšen. Producent Coppola se vyjádřil, že Frankenstein je nejhorší film podle skvělého scénáře. Coppola je sice Coppola a já jsem jenom já, ale zatímco z knižní předlohy Frankensteina nějak extra nadšen nejsem, tak z filmu od Branagha ano, a z knižní předlohy Draculy, kterého si vzal Coppola na paškákl, jsem nadšen pokaždé, když ho čtu, tak z filmu jsem sice nadšen byl, ale v poslední třetině film už zdaleka nebyl tak nadupaný jako v první hodině. Branagh podle mě udělal z Frankensteina lepší dílo, než je předloha, Coppola nikoliv.

Kenneth Branagh v roli Victora je průšvih a Kenneth Branagh v pozici režiséra je naprostá katastrofa. Někdo mu měl říct, že méně je někdy více. Všechno musí být táááák dramatické a teatrální! Každá scéna. Do všeho musí burácet dramatická hudba.  Nebyl by to vůbec špatný film, ale tohle ho srazilo do otravného dvouhodinového melodramatu, na které se občas fakt nedalo dívat.  40% s odřenýma ušima.

V porovnání s novější verzí Frankensteina z dílny Guilerma del Tora Branaghova verze jednoduše vítězí skoro na všech frontách. Zatímco del Toro vsadil vše na umělecké vyznění filmu, tak Branagh to uchopil z opačného konce. Jeho filmové ztvárnění tohoto slavného monstra se může opřít o špinavost, pesimismus na každém kroku a vyšperkovaný minimalismus. A to mi neskutečně sedlo. Robert De Niro výborný, ta různorodá paleta emocí, s kterou na diváka vyrukuje po dobu své prezence na plátně, to jest jedním slovem excelentní. Doopravdy pan herec. Ale i ostatní herecký ansámbl mu zdatně sekundoval. Funguje i celá zápletka, která na konci vygraduje do přímo pekelného finále, při jehož sledování se i po letech tají dech. Výborná podívaná po všech směrech. Za mě dávám 8/10

Ako pri coppolovej Drakule, tak aj pri tomto počine mám svoje výhrady, ktoré sú myslím dostatočne valídne na to, aby som dané adaptácie mohol považovať za nie príliš dobré, miestami až zlé. A to práve tieto dve „adaptácie“ nesú v názve mená autorov knižných predlôh (čo po prečítaní daných kníh, pôsobí, ako nejaký vtip). Branaghovi sa aspoň darí nerobiť z toho takú frašku, ako to, čo sa podarilo urobiť Coppolovi, síce toto spracovanie Frankensteina pôsobí, ako mierny „jednooký kráľ medzi slepými“ v porovnaní s coppolovým spracovaním Drakulu, ale aj tak je to určite bod k dobru. Réžia je zo začiatku mierne chaotická, pôsobí to príliš unáhlene, na určitých miestach to diváka nechá vydýchnuť ale potom to zapne také divne unáhlené rozprávačské tempo, ktoré príbehu vôbec neprospieva. Strih je bohužiaľ miestami naozaj otrasný, a vo výslednom pocite pôsobí celkovo dosť divne a zbytočne chaoticky. Herecké výkony sú na celkom obstojnej úrovni, najviac zaujímavý je asi RDN (ako Monštrum) alebo HBC (ako Elizabeth). Branagh to hrá miestami (aj keď ja som mal pocit, že dosť často) dosť trápne, afektovane a „prehrávane“, akoby to bol ultra dramatický výstup na javisku v divadle, pôsobilo to divne a často ma to vytrhlo z deja (resp. pozerania filmu). Aj v réžií to zo začiatku tak pôsobilo, akoby sa odohrávali dejstvá na javisku, KB sa snažil urobiť z toho také ultra divadelne/umelecké „uber-dramatické“ dielo, ale v celku to len pôsobilo groteskne a nie vážne, tobôž dramaticky. Čo sa týka scenára, síce na ňom spolupracoval Darabont ale očividne, ho to mali nechať napísať (a zrejme aj zrežírovať) celé samého. Vyberá si to určité pasáže z knihy, pri niektorých je to v celku dobre spracované (napr. Monštrum sleduje rodinu bývajúcu v lesnom domčeku a pritom sa učí, ako byť človekom) a pri iných to zase len tak preletí, alebo sa úplne vynechajú (celkom brilantné dialógy medzi kpt. lode, zo začiatku príbehu, a samotným Viktorom Frankensteinom). Bohužiaľ, vo výsledku to potom pôsobí plytko a uponáhlane, neskôr sú pridané aj určité vsuvky, ktoré boli podľa mňa zbytočné a KB sa mohol radšej venovať budovaniu postáv Viktora a Monštra (najmä pasáž scén s oživením Elizabeth). Kniha bola brilantná v tom, ako sa MS netrápila s tým vysvetliť princíp oživovania, jednoducho to preskočila a viac sústredila pozornosť na budovanie dvoch kľúčových postáv daného príbehu, toto jednoznačne vo filme chýba a zbytočne sa plytvá čas na iné taľafatky, ktoré neboli také kľúčové v rámci príbehu predlohy. Pritom na takú v celku dlhú stopáž sa toho dalo stihnúť dosť a mohlo to byť potenciálne lepšie vykreslené, menej uponáhlane chaotické, v podstate po všetkých aspektoch = lepšie. Suma sumárum: jednoznačne odporúčam prečítať knihu, je to naozaj zaujímavý príbeh o posadnutosti, o následkoch našich činov, a dovolím si tvrdiť, že silným leitmotívom knihy je: obsesia je inherentne deštruktívna. Toto filmové spracovanie sa miestami drží knihy celkom hodnoverne, ale stráca v zbytočnej teatrálnosti, ktorú si zrejme KB nemôže odpustiť. Príbehu by prospel prepis a určité zmenenie tónu, s tým, žeby sme sa podobne, ako v knihe, viac zaoberali psychologickým aspektom vzťahu dvoch hlavných postáv.

Robert de Niro je rozhodně nejlepší výtvor Victora Frankensteina v celé historii kinematografie, jinak je na můj vkus hodnocení filmu přehnané a spíše podléhá historickému optimismu. Ve své době jistě filmový trhák, na kterém se bohužel čas podepsal. Poslední část filmu je pak už spíše karikaturou. Pochválit musím filmovou hudbu, ta byla naopak famózní...