Slídil (2007)

Výborná situační studie, oproštěná od zbytečností. Excelentní herectví by obstálo i na divadelní scéně- hra pozůstává vlastně jen z jednoho dialogu o několika částech, přesto v ní dovedou herci (a oba) držet rytmus a Branagh to dovede při střihu beze zbytku zužitkovat. Úchvatné podtržení frázování  děje skrze výbornou minimalistickou hudbu Patricka Doylea. Přesná míra stylizace jak v tom herectví, tak i ve volbě filmových prostředků a v dekoracích.  Za důležité považuji, že se Branagh nesnažil o napodobení či rozvinutí původní předlohy- je to jako nová inscenace. staré hry (a to přesto, že Caine už jednou v této hře hrál). Jsem plně spokojen.

tak tahle verze byla o trosku lepsi, nez ta puvodni. bylo to rychlejsi a moderni prostory se do filmu hodily (i kdyz vzdy uprednostnuji prostredi z 60./70. let). herci se mi mooc libili, michael caine teda vic za mlada (❤️), ale i tady mel svuj gentlemansky sarm, ktery byl naprosto neodolatelny! konec me prekvapil. ❝𝘘𝘶𝘪𝘵𝘦 𝘢 𝘧𝘦𝘸 𝘱𝘦𝘰𝘱𝘭𝘦 𝘭𝘪𝘬𝘦 𝘮𝘺 𝘣𝘰𝘥𝘺..𝘣𝘶𝘵 𝘐 𝘤𝘢𝘯’𝘵 𝘵𝘩𝘪𝘯𝘬 𝘰𝘧 𝘢𝘯𝘺𝘰𝘯𝘦 𝘸𝘩𝘰 𝘭𝘪𝘬𝘦𝘴 𝘮𝘺 𝘮𝘪𝘯𝘥.❞

Den před tímto jsem si dal pětihvězdičkový originál z roku 1972 (přesněji adaptaci divadelní hry z roku 1970). A snad i proto mě teď láká říct jen bonmot "Tento film má zpomalení ze sta na nulu za 86 minut." Těšil jsem se, co s tím můj oblíbenec Branagh udělá. Caine zklamat nemohl, nobelista Pinter snad taky ne, na Lawa jsem byl zvědav. Zkráceno o třetinu? Obočí nahoře, nuže ale dobrá, pojďme na to, dejme tomu šanci. Tak ne. Jediný, kdo nakonec nezklamal byl Michael Caine. Vše ostatní by byla průměrná konverzačka, kdyby ovšem neexistoval původní film.

po srovnání obou verzí musím přiznat, že tato nová nepatří do modrých čísel...herecké výkony stejně kvalitní jako ve starší verzi, Jude Law je výborný herec a ano, psychopati mu jdou skvěle a Michael Caine na tom bylo vidět,jak si druhou stranu mince užívá..:D jediné co bylo ve staré verzi mě bližší, byla lokace do starého anglického sídla...tento film je rozhodně kvalitnější,než je zde uváděný divácký názor a nenechte se odradit od shlédnutí

Říkejme mu kondom.¬        

Velice zajímavá, vtipná divadelní hra Angličana Anthony Shaffera Slídil byla převedena do filmové podoby po prvé v roce 1972; tehdy byl tvůrce hry jediným scénáristou a spolu s režisérem (U.S.A.) J. L. Mankiewiczem vytvořili divadelně pojatý snímek vysoké kvality, v němž září vybraní angličtí herci Laurence Olivier a Michael Caine (jimž jejich úlohy sednou jak šité na míru) a v němž kulisy vytvořené Kenem Adamem jsou ne méně skvělé než herecký výběr.¬                

Nové natočení Slídila má na svědomí původem Ir herec Kenneth Brabath občas zabrousící i do práce režiséra — tak jako v případě Slídila, kde byl zároveň i producentem a tudíž člověkem, který má hlavní slovo. Na scénáři se nově podílel vedle tvůrce hry i jakýsi Harold Pinter, kulisy má na svědomí Tim Harvey — stálý spolupracovník Branathův. Výsledek této spolupráce je žalostný; pokud ovšem máme možnost srovnání s předchozím natočením: podstatně slabší dialogy; výběr herce J. Lawa hrajícího Itala je packalstvím (úlohu nezvládl, stejně jako nezvládl výběr herce producent s režisérem); kulisy (scéna) je snaživě moderní a spolehlivě ničící všechnu krásu a jemnost pozadí původní hry; účiny snažící se zbaviti snímek divadelnosti a přiblížiti jej filmovému pojetí jsou násilné, odtažité od děje, umělé; celek působí tak trochu divadelně, tak trochu chladně, a hodně nepovedeně —znovu zdůrazňuji, že v porovnání s předchozím natočením, jehož vliv nejsem schopen odstraniti. Ta tam je bezprostřednost byť divadelního pojetí původního snímku, jeho barvy, vtip, životnost.¬                

V dialozích padne několik sprostých slov, k nimž bych přidal některá další, kdybych měl tento počin zhodnotiti na plná ústa. Zvláštními ještě slovy bych pak počastoval onoho K. Branatha; sluší se ale říci, že by dopadl ještě poměrně dobře v porovnání s řadou lidí účastných v politickém životě: myslím si, že přece jenom nebude taková svině.¬Případné opoznámkování: už. honajz.