Marná lásky snaha (2000)

Ono je to těžký. Mně třeba až tak nevadí, že je to špatný, ale že to má potenciál a je to špatný. Prostě: Nápad je to dobrý, ale nějak se to nesešlo. A dost dělá obsazení, kde to vytahuje jenom pan režisér. A to, že je asi o patnáct let starší než má být je jedna z těch věcí, která mi úplně nevadila…

Kenneth Branagh sebral méně známou divadelní komedii Williama Shakespeara, zasadil ji o několik stovek let později do meziválečné éry a narouboval do ní známé hity z hollywoodských muzikálů cca 30. let. A nebyla to pro mě až taková divočina (byť jedno taneční číslo s erotickým podtextem k ní vlastně nemělo daleko), jak to možná na základě tohoto popisu zní. Ale protože nejsem úplně milovníkem těch klasických muzikálů, na jejichž vlně seMarná lásky snahahodně a často veze, a také mi příliš nevoní červená knihovna, níž některé scény tu postupně dost zavání, nemůžu říct, že by mě Branagh tímto počinem nějak výrazně nadchl, přestože jeho zde předváděné všeumělství na poli režie, herectví, zpěvu i tance uznávám. Úvodních 10 minut mě hudebně tanečně komickým divadélkem čtyř mladých mužů z knihovny potěšilo a bavilo hodně, ale těch zpívanek okořeněných o někdy šílené scénické nápady začalo být brzy na mě moc a až na výjimky jsem si více užil ty mluvené a situační komediálně laděné scény. Zamlouvala se mi vznešená britská angličtina, herecké projevy samotného Branagha i Richarda Clifforda a úplně nejvíc nápad s pravidelným zařazením černobílých filmových týdeníků 30. let, do jejichž archivních záběrů se nejednou vloudí i „naše“ filmové postavy. Což obzvlášť v závěru, během písně u nás známé jako „Vzpomínky mi zůstanou“, dodává s tíživým začátkem válečných časů na jisté působivosti.[65%]

Náhodou tuhle hru jsem viděl z divadla tolikrát, že bych mohl snad i zaskakovat podle potřeby. Je to od Brannagh až příliš muzikál, taky zkrácený, jenomže režisér - i toho divadla- musí oslovit dnešního diváka, takže to je v pořádku. Je to ale nevyzrálý. Nedá se vžít do postavy za pár týdnů. Polovinu herců by se dalo klidně vyměnit. A když pak z tak rozsáhlého díla někdo dělá film fofrem, tak jasně že dopadne jen napůl. Ale to se ví už předem. Takže kritika na adresu Kennethe, nepotřebuji nutně všechno od Shakespeare vidět, klidně si dej čajíček, stačí mi méně, ale to kvalitně. 2,5/5

Propašovat do Williama Shakespeara ovci, která umře z lásky při vzletných verších o lásce ke sličné dívce z úst Kennetha Branagha a tvářit se přitom normálně a s nadhledem to chce odvahu. Ale udělat z toho jen tak mimochodem scénu, která Shakespeara okoření, ale nepopře nic z toho na čem stojí, tak to už chce skrytou genialitu a jestli jí někdo na Shakespeara má, pak je to Kenneth Branagh. Mně se to líbilo, pořád je v tom neskutečný cit pro Shakespeara říznutý nadhledem i lehoulinkou groteskou až kabaretního rázu, která se ale k dílu Marná lásky snaha celkem hodí. Dost se tady Branaghovi vyčítá, že si střihnul jednu z hlavních rolí – mladého zamilovaného přítele krále, byť mu zde bylo „již“ 39 let. Mně osobně to nevadí, protože pokud jde o Shakespeara věk postav neřeší skoro nikdo – v takovém Romeovi a Julii – má být Julii taky jen čtrnáct let, ale na divadle ji hrají herečky přes 25 let, Laurence Olivier si střihnul mladého dánského prince Hamleta v době, kdy mu bylo „už“ 41 let, jeho matku Gertrudu si přitom zahrála Eileen Herlie, která byla o dobrých jedenáct let mladší než Olivier. 80%

Film Marná lásky snaha nepatří, bohužel, mezi povedené adaptace, ale jak se někde objeví Shakespearův text, bývám ztracená. Shakespearova první hra Marná lásky snaha je plná lehkosti, lyričnosti a hravosti a přijde mi proto škoda, že se tvůrci nenechali hrou unášet a vést, ale spíš se ji snažili násilně překroutit a napasovat do vlastních představ. Výsledkem je pak zvláštní křečovitý guláš, který nezachránily ani kvalitní ingredience. Škoda.