Známost sestry Aleny (1973)

Motoristický sportovní snímek o lásce k motorismu a závodu rallye, o vážné nemoci a vztahu zdravotní sestry k takovému závodníkovi. Příběh nejen o vášni k rallye bez ohledu na svůj zdravotní vztah, ale hlavně také především o mezilidských vztazích, které byly vždy nedílnou součástí snad každého filmového dějství. Romantická vložka závodníka a zdravotní sestry se může zdát být zbytečná, ale zase to přímočarý děj vkusně obohatilo. Ono se sice uvádí, že je film především o tomto vztahu, ale není. Ukazuje se tu svět automobilových závodů rallye v celé své perspektivě, jen to celé kazí typická normalizační šeď své doby. Dramatická závodní jízda se vcelku povedla. To už se ale nedá říct o dramatizaci týkající se hlavní postavy, kterého výrazně ovlivnila vážná nemoc. Je to prostě po psychologické stránce poněkud omšelé.  Scénář napsal Václav Šašek dle literární předlohy Marie Pujmanové, která však psala o novináři. Změna profese hlavní postavy pro film bylo však zajímavějším artiklem a dá se říct, že je takový filmový námět na svou dobu, svým způsobem, jedinečný. Zajímavým počinem je jistě také obsazení hlavních rolí slovenskými herci, kteří samozřejmě museli být do češtiny předabovaní. Snímek již zapomenutý a těžko říct proč. Zas tak hrozny taky není.

Zatímco se na filmové přepisy Marie Pujmanové ze 40. let pomalu zapomnělo, autorka předlohy nechvalně proslulého seriáluLidé na křižovatce, který byl věnován 50. výročí KSČ, byla ještě jednou připomenutaZnámostí sestry Aleny. Ať už původní nápad byl jakýkoli, normalizační adaptace posledního dokončeného románu Pujmanové, je jednoduše řečeno slabá. Úsporný text předlohy soudobým filmařům na Barrandově nestačil, změnili prakticky vše a ze zralého ženského románu vytesali patvar plný nemocničních chodeb a sedadel spolujezdce automobilového závodníka... V hlavních rolích dva oblíbení slovenští herci, jejichž výkony sráží nevhodně zvolený dabing.

Když jdou na mužskýho léta a když se tu dlouho rval...zpívá Walda a já začínám mít ten samý dojem. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, že v mládí mnou opovrhovaný ,,hundrt'' se mi čím dál více začíná líbit. :-). Poprvé jsem ten nečekaný pocit okouzlení objevil tuším v Atomovové katedrále, když kočička Rudy Hrušínského ml. za ním jezdila na stavbu právě Škodylakem 100 Rapid. Kupodivu tady to bylo podobně a to se ve filmu mihlo při závodech i pár aut západních značek jako BMW atd... Příběh je zvláštní. Stejně jako všem mi neseděl dabink slovenských herců. Co na filmu zajímavé bylo byly právě všechny ty možné záběry ,,z kola'' nebo skrze přední sklo na opravdu rychle ubíhající silnici v až 140 Km/h (tedy dle filmového tacháče). Co dodat k pohnutkám hlavního hrdiny? Nejsem jezdcem rallye, ale jako chlap rozumím tomu, že když se má od nečeho celoživotně budovaného odejít, odchází se těžko. A určitě by se nemělo odcházet uprostřed posledního závodu... Dávám tedy za 3 motorová těsnění. * * *

Další příklad filmu, kterého začátek zhnusí celý zbytek. Nic proti automobilovému sportu, ale tady to čtení zatáček mohlo být kratší. Následují úvodní titulky s něčím, co měla být asi hudba. Děs běs. A potom začne Kvietik mluvit hlasem pana Třísky a jde to do kopru úplně. Další scéna, idiot starý chlap machruje před babou, jak umí řídit. Když se chce někdo zabít, je to jeho věc, ale proč do toho tahat někoho cizího? Další část filmu je Alenino přemlouvání sobeckého vola, který mele jen o závodech a nic jiného jej nezajímá. Ve skoro poslední etapě sledujeme auto. Bum.

Priaznivci Need for Speed a podobných vtákovín by mohli mať radosť a snáď by neohrnuli nos nad legendárnym rallye autom Škoda 100 Rapid. Možno tej psychológie by sa prejedli, ale zábery na cestu ala F1 alebo zábery od kolesa mohli v roku 73 u mnohých spôsobiť vlhké motoristické sny. Že je konanie postáv nelogické, to je pravda, ale čo býva logické na celom motošporte, kde je jazdec jednou nohou na druhom svete. Tak tu sa poberá na jazdu v trojnásobnom delíriu: z choroby, z injekcie a z tabletiek, ktoré hltá aj za jazdy. Ja som si trochu v delíriu pripadal z českých dabingových hlasov Emílie a Kvietika, to musel byť mozog, čo to takto vymyslel. Záver som očakával trochu premyslenejší, niečo také nemastné-neslané na konci som už dávno nevidel. ––––Jakou to má cenu zachránit člověka jenom kosti a kůži, když ztratí všecho, co má rád?