Ošklivá slečna (1959)

Šel jsem do toho s tím, že nevím, co z toho vyleze. Tušil jsem jen nějaké možné žánry, jejichž kombinace mi nešla dohromady - psychologické drama, které v sobě nejspíš bude mít trochu romantiky a zároveň vyšlo na DVD v rámci edice Noir Film Festivalu, byť od pohledu nenavozuje nic (ani) lehce krimi, natož noirového. A ačkoli mi jedno zhlédnutí asi stačilo, zážitek to byl rozhodně zajímavý. Všechny výše uvedené žánry se tu opravdu postupně střídají a to v kombinaci, která mi nepřišla úplně sourodá, zato ale neotřelá a propojená stejnou poklidnou atmosférou. Tu naruší jen odlišně laděný závěr, ale u něj to dává naprostý smysl. A i potřebný význam, díky kterému to celé silně vyzní. Jinak je to sympatická hra s diváckými a žánrovými očekáváními, kdy film vždycky po čase změní tvář, aniž by na to nějak výrazněji potřeboval upozornit. Tenhle výsledek je ale docílen především perfektní stylistickou stránkou s mnoha promyšlenými a chytře rámovanými záběry a taky chytrou hrou s pár předměty. Tohle vše tvoří poetiku tehdejšího Liberce, o němž to na nějaké z nejbočnějších dějových linek je vlastně taky. K specifické žánrové kombinaci se specifická atmosféra přesně hodí a jedno bez druhého by nemohlo fungovat. Tady se však zadařilo, takže zůstanu u slabých čtyř hvězd, i když z toho pro mě nevzešlo tak moc fascinující dílo, jak jsem ho zde možná popsal. Je to solidně poskládaná směs motivů a prvků, která v některých důležitých momentech je podepřena hlavně stylisticky, ale to už bych se opakoval. Slabé 4*

Dal jsem na zdejší příznivé recenze a udělal jsem dobře! Příběh, který začíná jako skvělý komediální střet nevlídného, upjatého soudružství slečny účetní a starosvětské dvornosti maloměstského redaktora a neúspěšného spisovatele, se vyvíjí do osudového konfliktu mezi dvěma protichůdnými životními postoji k odpovědnosti a trestu. Kladení takových otázek jistě patřilo k dobově podmíněným „společenským úkolům filmu na poli mravní výchovy pracujícího člověka“, tady však byl ideologický podtext překryt dokonalým hereckým dialogem Dany Medřické a Karla Högera, českých filmových milenců par exellence. Oba protagonisté se setkali v podobných úlohách o rok dříve ve filmu Zde jsou lvi a zde měl jejich příběh jakési pomyslné pokračování. Stejně silný jako herecké výkony je však i scénář – obě hlavní postavy postupně objevují, že mají mnohem víc společného, než se na první pohled zdá (zejména ztrátu nejbližšího člověka), a současně jsou každá něčím trochu jiným, než za co se vydávají… Jedinou zásadní vadou filmu je název: Dana Medřická jako ošklivá slečna? To se věru nepovedlo. A jak se uměla napít piva!! PS: Skvělé odlehčující cameo uklízečky, paní Erlebachové.

Oldřich Daněk bývá často vyzdvihován v souvislosti se svými komorními historickými dramaty, plnými ironických dialogů, ale stejně vynikajícím způsobem dokázal nabídnout i psychologické příběhy ze současnosti. Je škoda, že se na tuto ranou část Daňkovy tvorby poněkud zapomíná. Střet dvou odlišných charakterů vOšklivé slečněfunguje během počáteční „romantické komedie“ stejně výborně jako v druhé polovině ve znamení vážného dramatu s kriminální zápletkou, byť náhlý žánrový přechod mě, přiznám se, na chvilku rozptýlil. Dana Medřická se své role zhostila s obrovskou vervou, spočátku baví v poloze až úsměvně fanatické soudružce posedlé prací a fakty, s proměnou nenásilně ukazuje svůj půvab a s dalším zvratem i obrovskou škálu pestrých emocí. Nejen závěrečná výměna pohledu mezi Medřickou a Högerem, nasnímaná v pološedé álejí opadaných stromů, je zde nesmírně působivá. Přesto mě předchozí film se stejnou dvojicí a rovněž podle Daňkova scénářeZde jsou lvi(1958) zaujal o něco víc.80%

Psychologicky laděný snímek o zpronevěře peněz je zasazen do špinavých padesátých let a noirovská atmosféra je navozena perfektně. Do téměř detektivního rozpoložení se vkrádá i milostný vztah kontrolorky a redaktora ve skvělém podání Dany Medřické a Karla Högera, jejichž citlivé herectví je kořením celé podívané. Závěr zůstává otevřený a divák si tak může pohrávat s vlastním úsudkem.

Tedy za prvé ošklivá slečna vůbec není ošklivá, neb Dana Medřická je tu tak krásná, až se tají dech a o jejím hereckém
talentu je celkem dost bezpředmětné psát.. Za druhé ono je to celé natočené u nás, koukala jsem a koukala a byla příjemně překvapená, tudíž jsem melancholicko-nostalgicky nakloněna dvojnásob. Za třetí Karel Höger, ani na vteřinu jsem nemohla a nechtěla uvěřit, že by byl viník.. Za čtvrté mám slabost pro komorní drama a obzvláště je-li od Oldřicha Daňka. K tomu tedy já tyhle naše staré černobílé věcičky mám moc ráda..