Zloději (2018)

Hirokazu Kore´eda opět prozkoumává téma rodiny a jejích různých podob a nabádá diváky k empatie vůči postavám, které by běžní tvůrci i publikum ihned zavrhlo. Naprosto zásadní je dávkování informací, díky kterému poznáváme a soucítíme s postavami dříve, než je nám odhalen celkový obraz. Každý člen ústřední rodiny pak dostává dostatek prostoru, aby nám postupně ukázali problémy současného Japonska. Díky tomu tak odhaluje skrytý sociální osten, aniž by sklouzával k očividnému poučování diváka. _____ Značná část filmu se odehrává v prostoru jednoho domu, který je sám o sobě další postavou. Změť věcí a neuspořádána mizanscéna dodává obydlí živý nádech a kontrastuje s naopak přesnými obrazovými kompozicemi připomínající svým rozvržením Kurosawu. Střih i pohyb kamery je úsporný a společně s minimalistickou hudbou dotváří poklidnou atmosféru, která však skrývá nepříjemná tajemství. _____ Občasná doslovnost některých momentů bohužel brání plnému hodnocení, avšak stále převládá upřímnost a výpovědní hodnota celého filmu. Snímek, jenž by v hollywoodské produkci zapadl mezi vychtěné a laciné oscarovky, tak dokáže oslovit široké spektrum diváků i mimo festivalovou bublinu. 8/10

Režijně precizní počin, jenž citlivě a dostatečně úderně zpracovává téma rodiny a zodpovídá stále velmi aktuální otázku, zda může být za plnohodnotnou rodinu považována jen ta "tradiční" s biologickými vazbami. Po celou stopáž jde o autentický zážitek, mimo jiné bez problému aplikovatelný na země mimo Japonsko, kde sice značnou část sledujeme zdánlivě nijaký děj, ovšem postupně dávkované kontextuální informace a emotivní rozuzlení dávají i těmto částem opodstatnění. Od začátku do konce jde tak očividně o do puntíku přesně přednesenou vizi zkušeného Hirokazua Kore'edy, jehož zbylou tvorbu bych si měl v budoucnu doplnit. Jeho Zloději každopádně pro mě nasadili laťku vysoko.

Po Malé sestře, kterou jsem viděl nedávno, jsem hledal další film pana režiséra. Bylo to super, ale sestra mě zasáhla víc, i když ten příběh tady byl daleko temnější, více zlý, sebereflexe je ovšem na stejné úrovni. Ty japonské, ale i korejské filmy dokážou být skvělé, opravdu silné, opravdu dobře zahrané. Vždy ovšem vidíte snahu hledat v sebehorších příbězích to dobro. Lidé tam nejsou apriori zlí, oni jsou i přes to, že páchají někdy nepěkné věcí čestní a mají snahu konat dobro po svém.

Podivuhodne pozliepaná rodina - nerodina, kde každý jej člen skrýva svoje tajomstvo. A ako sa naKore'edupatrí, aj tu nás núti premýšľať, čo je vlastne pre dieťa výhra. Či život v bohatej rodine bez citov, alebo radšej v tej pozliepanej, kde vás nebijú, kde na vás každému záleží, kde sa dočkáte objatia aj pozornosti. Vlastne podobne ako vtomtofilme. Krásny príbeh, ktorý vyvoláva zimomriavky, nechcete aby skončil a slzy sa tisnú a tisnú. Snáď len ten koniec by mohol byť idylickejší. Ale to tiež patrí ku Kore'edovi. A herci, mama otec a hlavne tí detskí, sú všetci úžasní. 95%

Po dlouhé době Japonsko, tak jsem zase čuměl jak puk. Japka se prostě v tomto vymykají klasickému lidskému chápání. Tohle se stát někde u nás, no basa skoro málo. Očividně se neměli špatně a pravděpodobně se měli i rádi. Každopádně vyvrcholení filmu docela zklamání. Očekával jsem nějaký finální návrat všech k sobě po propuštění z basy, to se bohužel nekonalo. Zase musím uznat, že jejich prapodivné soužití docela fungovalo, tedy až do té osudné chyby. Můžu jen spekulovat, jak by to dopadlo, kdyby jim vše procházelo a nepřišlo se na ně. Dávám hezké 4☆.