Zlatá reneta (1965)

Veľmi dobrá osobná dráma muža hľadajúceho samého seba a svoju minulosť. Jeho návrat do miest kde strávil mladosť prerušované spomienkami je naplnené tiesnivými tónmi Jiřího Srnky, ktoré vytvárajú tklivú atmosféru, pretože tak ako zlyhal v minulosti, zlyháva aj jeho sen o návrate do zlatých čias mladosti. Lyrická nálada je poznačená vplyvom novej vlny a dej je rozkúskovaný na drobné impresionistické ťahy, čo môže pôsobiť dojmom rozbitosti a zmiasť diváka. Herci svoje postavy stvárňujú výborne. Hlavne Karel Höger je v hlavnej úlohe knihovníka Jana skvelý. 70%

Z jablíčka se vyvine vesmírná propaganda: 20:35 – náhodně otočená stránka ve staré knize, v ní pohlednice a na ní levitující zeměkoule; „Kočky jsou jediní slušní obyvatelé této planety.“ – (plane + t) „Vznést se v kosmické lodi, obletět čtyři a šedesát krát…“ „Na téhle zemi“ – na jaké jiné? „Země se může roztrhnout stejně jako kosmická loď.“ Höger vypije dva hrnky rumu a fantazíruje:: „Udržet se na zemi a vědět, že se otáčí kolem osy a přitom obíhá kolem slunce, se sluncem kolem středu galaxie, s galaxií kolem dalšího neznámého středu a všecko to letí do ňáké pffff…“ - přemýšlí někdo nad tímto nesmylem? 40:38 – zeměkoule je rituálně spálena; 59:42 – plecháček č. 18 (3x6); Reklama na kremaci: „Z šatů a rakve je přece taky popel a dají toho domů hrstičku. Z člověka toho přece musí zbejt víc.“; „Kniha První člověk ve vesmíru.“

Karel Högerse po mnoha letech vrací do míst, odkud pochází a kde prožil životní lásku, kterou by znovu rád našel a obnovil city které zpřetrhal čas. Není vám to povědomé? Jistě že, podobný motiv má i televizní filmLístek do památníku! Tentokrát ale nečekejte vlídné shledání, projížďku městem ve voze taženým páremběloušůa krmení labutí. Do knihovníkova života výrazně promlouvaldémonalkohol a ten na něj cestou do míst kam ho táhne srdce číhá i teď a jediná možnost je přemoci jej. Celý snímek jerozbitýna jednotlivé střepy které je složitější poskládat, nálada je vcelkumizernáa rozuzlení nepřináší nic pozitivního.Jde vlastně o naprostý opak výše zmíněnému snímku, ale i takové osudy jsou, vše nekončí jen šťastně. Proto, mladí pánové, pokud poznáte lásku a ta po vás touží, neutíkejte od ní, nenechávejte ji čekat, nevzdávejte se jí, jednou si vzpomenete, vzpomínka vás zahřeje, ale vy dva už budete uplně jiní lidé...

Čas je jednosmerka a akýkoľvek pokus vrátiť sa v ňom do čias mladosti je odsúdený na neúspech. Stretnutie so samým sebou v mladšom vydaní (Kundera) sa nekoná. Tento film považujem za dobrý, ale aj tak som si ho pozrel bez väčšieho záujmu napriek tomu, že rokov mám dosť na to, aby som aj ja podnikal podobné pokusy o návraty do minulosti. Preto ma z trojice Hrubín-Vávra-Höger zaujal práve ten posledný z nich.

Než se na to budete koukat, měli byste se vnitřně nastavit na to, že to není dějové, ale zato lyrické a meditativní. Potom do sebe všechno krásně zapadne, i s progresivními filmařskými postupy a Hlasem pana Högera. Co na tom, že pomíjivost času a nevratnost toho, co bylo, je už tolikrát zpracovaná - tohle je přece i o nás, a tak se to nikdy neobnosí.