Ingeborg Holmová (1913)

Kritika tehdejších poměrů je to nečekaně nekompromisní, což dělá z Ingeborg Holm dílo v jistém smyslu stále aktuální. Scény z chudobince jsou z tohoto pohledu nejsilnější, dokonce silnější než samotný závěr. Tady se totiž Ingeborg stává další z davu, přítěží, o jejichž příběh nikdo nemá hlubší zájem, vždyť takových tu bylo a bude. Hilda Borgström ji hraje výborně, jak je v idylické části nenápadná, po smrti manžela se dostává do popředí a to i svým hereckým projevem, na němž je postupný rozpad osobnosti znát. Stačí vzpomenout třeba na scénu nedobrovolného návratu, záběr kamery na její nepřítomný pohled plný beznaděje, když se za jejími zády řeší právě ona, avšak bez ní. Victor Sjöström celkově dokáže výborně pracovat se scénou, zdaleka to není pouze tento moment. Viděl jsem třiasedmdesáti minutovou verzi, zkrácení ji neprospělo, některé scény působí nedokončeně, čímž emočně tolik nezasáhnout. Přesto je i tato verze výborným filmem. 75%

Victor Sjöström patří k nejznámějším evropským režisérům a tenhle snímek jasně dokazuje, proč je to zaslouženě. Ingeborg Holmová je vyspělým filmovým dílem, kterému se daří i přes absenci mluveného slova vyprávět komplexní příběh destrukce jedné rodiny a totálního společenského propadu jedné ženy. To co tu funguje na výbornou je ale podání jednotlivých scén. Sjöström neskutečným způsobem pracuje s celou zabíranou scenérií a daří se mu využívat ji v celém prostoru. Skvělá je scéna společného stolování z prvního dějství, ve kterém se postavy trousí z různých místností a téměř všude se něco malého děje. Díky tomu jsou i relativně dlouhé scény docela zábavné, protože není třeba sledovat jen dvojici herců, kteří se spolu beze slov baví.

Skvělé dílo otce švédského filmu, který byl nejen režisér, ale hrál i hlavní postavy. Film má podobnou konstrukci jako švédské filmy tehdejší doby s tématy souboje člověka s přírodou a s mravními zákony. Začíná idylou, hrdinka utrpí rány osudu, děti odejmuty do sirotčince, uklízí v chudobinci a zešílí když ji ženy nepoznávají.

No tak bohužiaľ na LFŠ bola premietnutá verzia skrátená na cca 70 minút, kde bol problém, vôbec netuším. Hudobný flautový doprovod bol ale dokonalý. Film potom tak trochu pôsobí skratkovito, pričom ale všetko dôležité obsahuje a žiadna dejová vata tu nie je navyše. Slzopudná sociálna dráma, ktorá sa svojho času vyjadrovala aj k závažným témam "dneška", dokáže vyvodiť súcit a možno aj slzy aj dnes. Takže Sjostrom sa asi ničoho nebál, tu máme nedokonalý sociálny systém, neskôr priniesol na plátno hrôzy alkoholizmu. Nemôžem si pomôcť, ale batolatá a malí štricáci v retro oblečkoch sú v každom starom filme neskutočne roztomilí.

Na svou dobu pozoruhodné zpracování tématu.