Zajatci mlhy (2005)

Snáď nebude nikomu vadiť, ak prezradím, že v tejto vojnovej dráme zaznie puška iba raz (aj to na medveďa) a potom už len na úplnom konci začujeme samopal. Vôbec to ale nevadí, Polumgla je pekne natočený film a ani chvíľu nenudí. Dejová línia je iba jedna, v tej dôjde k stretu ruských obyvateľov malej dedinky v sovietskej tajge s nemeckými zajatcami,ktorí na tomto mieste majú postaviť drevenú vežu. Nevyhneme sa známemu klišé, keď sa stretne Nemec ktorý kvôli vojne prišiel o rodinu, s Ruskou, ktorá kvôli vojne prišla o muža. Kto si spomenie, že v tejto vojne prišlo o život tridsať miliónov obyvateľov vtedajšieho Ruska, tomu to prekážať vlastne ani nemôže. Páčila sa mi aj v popredí filmu pekne znázornená premena človeka, keď mladý poručík Anochin nielen že úplne prestane piť vodku, ale zbaví sa nenávisti k Nemcom, ktorú nahradí láskou k dedinskému dievčaťu. Dávam 74%.

Ano, téma je to sakra vážné, ale jeho uchopení naivní lyrickou formou tady nefunguje. Film má sice sice dobré záběry, pochmurnou atmošku, i na lidskou notečku se snahou o drsnou lyriku a naivitu si to vrzne, ale nestaví k tomu opravdovou vážnost a dramatičnost. Pokud už tam ten humor musí být, tak nedokázal postavit protiváhu vážnosti tématu a daleko pokulhává za obrazovou složkou. A o syrovosti (kterou ti Rusové ve válečných filmech umí) se tady nedá mluvit vůbec, a to ani u těch scén, které by měly být vrcholy dramatu - jako třeba návrat invalidy nebo poprava. Je to celé popatlané naivitou, která se projevuje i v prostotě příběhu. Přitom vizuálně je to velmi pohledné a má to pár nadreálných prvků - jako třeba postavu toho jurodivého námořníčka.

Velmi lidský film o zajatecké skupině Němců, kteří jsou odveleni na odlehlé místo někde na severu Ruska aby zde postavili signální věž na navádění spojeneckých letadel. Neobvyklé je nejen pojetí celého filmu, ale zápletka a spojení obou rozličných skupin zajatců a vesničanů, pro které jsou nepřátelé číslo jedna a zvykají si na soužití jen velmi pomalu. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi problematiku druhé světové války.

Poeticky naivná dogma, až do konečného ustanovenia. Tak nazvať príbeh nemeckých zajatcov, ktorí
v snahe prežiť, sa primknú k domorodým obyvateľom poriadne zamrznutej usadlosti Polumgla.
Na jednej strane súcit Rusov a na druhej východisková reakcia komandíra. Ešteže to nebolo podľa skutočnosti.
Všetka česť výprave, splodiť toto dielo v takých podmienkach, akých to bolo realizované.

Dobrej rozjezd, mělo to spád. Cesta vlakem, saně, vánice. Přivítání ve vesnici, žádné, přehnané kulisy. Reál. Takhle si představuji SSSR ve válečné době. Pak se děj rozvláčnil a sblížení bylo nějaké rychlé, bezproblémové. Přílišná idylka. Ta by nevadila, ale byla až moc navoněná. Čekal jsem, že ten, co přežil, Němci, který mu chodí v botách a spal s jeho ženou, usekne nohu, aby na tom byli stejně. Myslím si, že by to voják, v jeho situaci, udělal. Vztah velitele a zástupce byl v rovině kamarádské a pak udavačská zpráva. Žádný, ani malý, konflikt. Divné. Příjezd popravčího komanda to pokazil úplně. BVP, i s kapotáží byl veliký faul. Normálně by do takové oblasti dojeli na saních, tažených koňmi. Jinak prostředí, atmosféra, kamera, hudba i střih byly bez poskvrny.