Hotel Rwanda (2004)

Výborné herecky obsadený a kvalitné spracovaný jeden z najhorších masakrov v novodobej histórii ľudstva. Je len ťažko pochopiteľné, ako sa situácia mohla vyhrotiť natoľko, že sused vraždil suseda, a svetové spoločenstvo sa dohadovalo, či vôbec zakročiť. Paralely môžeme vidieť aj pri konfliktoch do dnešného dňa. Do plného počtu mi chýbalo naturalistickejšie zobrazenie vraždenia, ktoré by zvýraznilo hrôzu tejto abnormálnej genocídy.

Určitě důležitý snímek. Divák si nejen prostřednictvím filmu uvědomí/připomene rwandskou genocidu, ale též by se měl donutit zamyslet nad tím, jak je film (jasan, z podstaty věci, ale i tak) vlastně historicky eurocentrický, případně spojenéstátycentrický. Logicky každá země točí o sobě samé, hádám však, že některé africké země nemají úplně prostředky k tomu si takto točit blockbustery, které nejsou tipuWho Killed Captain Alex? Vezměme si jen, jak moc asi muselJáklpodpořit zvýšení felace než se mu dostalo možnosti natočit tenjeho trash. Srovnání zde však na místě moc nejsou, s ugandským vysokorozpočťákem pojí Hotel Rwanda kořenový předobrazWakundy, s českým cockbusterem zase neobvyklá lokální produkce ze zahraničním castem, jinak však nerwandský film o rwandské historii jednoznačně vede - už jen pro sílu daného tématu, ono se celkem dobře těží emoce, když hromadně umírají lidé, nicméně především pro poměrně důstojnou režii, scénář a herecké výkony. Nic z toho není nijak extra výjimečné, spíše dostatečně kvalitní na to, aby zachytili příběh z prostředí konfliktu mezi Hutu a Tutsii tak, jak má - bez nadbytečného patosu, bez klišé a bez výrazných chyb, které by historii spíše zesměšnily než připomněly. Odmítal bych přirovnání kSchindlerově seznamu(ačkoliv nejsem jeho největší fanoušek z následně popsaných důvodů), jelikož tentoSpielbergůvsnímek lze skutečně považovat za jakousi esenci holocaustu, nikoliv jen za historické, ale především za esenciální, atmosférické, pocitové (doplňme si) ztvárnění významu jedné z nejtemnějších částí historie (vzhledem k brutální konkurenci Maa, Kmérů, genocidy původních obyvatel Ameriky, Nankingu a dalších, co si teď nevzpomenu, neřeknu nejtemnější!). V konečném důsledku je mi Hotel Rwanda možná sympatičtější nežSchindler's list, protože jeho sterilita nepochází ze snahy až moc korektně a za každou cenu zachytit esenci skutečnosti - podobně jako 1984 zachycuje až moc korektně (přes všechnu svoji brutalitu) esenci extrémní totality, čímž se zbavuje jiných prostředků, které mě na vyprávění a umění těší - třeba narativní stránka. Ve srovnání působí Hotel Rwanda spíše jako jedna epizoda s limitovaným obsazením, která se zaměřuje na Paula Rusesabagina - jakožto nepříliš znalý této historie jsem Dona Cheadla (ten sterilní týpek, herecký ekvivalent generických českých herců, skutečně umí hrát, to je po všech těchevendžrechpříjemná změna) pro neustálé oslovování Paule chvílemi považovat za Paula Kagameho, shrnutí na konci (a následné dostudování si tématku) mě skutečnost ovšem ujasnily. I přes moji výtku s úzkým zaměřením filmu na toho Paula, co byl pak traslokován do Belgie, film poměrně dobře zvládá atmosféru konfliktu, neustálé řešení zda Hutu či Tutsi pak možná působí otravně, ale to jen vystihuje absurditku toho všeho, včetně třeba fetišizace etnického původu, které vede k masakru jednoho z etnik; neustálé poslouchání rádia a zmínek o cockroaches uchycuje atmosféru v čase, realitě a v pocitu ohrožení. Konflikty s hutskými rebely by si asi zasloužily více prostoru. Více prostoru by si asi zasloužilo i politické pozadí, právě proto ale zdůrazňuji užší zaměřeí filmu. Na skoro kompletně černý casting šlo zároveň o poměrně drsnou sbírku evropsky působících herců -Nick Nolteu mě vedl, protože pro kompetentně působící vojáky skutečně dělající svoji práci, mám slabost;Joaquina Phoenixejako nadrženého kameramana jsem nepoznal, ale bavil mě (on ani jinak neumí - indovino);Jean Renove své cameo roli překvapil, především i proto, že šel kinda proti stereotypu korporátního idiota, který by mohl být (pravděpodobně ve fikčním díle) očekáván.

Není třeba řešit špínu, která byla na Paula Rusesabaginu postupně házena. Film je mrazivým svědectvím už v podstatě historických událostí ve Rwandě. Skvěle ho doplňuje kanadskýShake Hands with the Devil. Svět se nikdy nezmění, bude jen stále více pokrytecký. Krvavé šílenství. To je specifický pojem, který se třeba Evropanů netýká.... Jenom představa, že někoho zabíjím mačetou, je pro mě prakticky nemyslitelná. Je to přesně tak, když se dostanou k moci pologramotná hovada jako byli třeba bolševici. Nejen v Rusku. Skutečný horor.

Jakých zvěrstev je člověk schopen bože. Nejhezčí na těchto šílenostech, které byly napáchány, je fakt, že se vždy najde člověk - hrdina, co jedná nesobecky a zachrání nejen sebe, ale i ty okolo. Druhá světová měla Wintona, Rwana má svého Paula. Představa, že u nás během pár měsíců mačetama vymlátíme desetinu populace je strašná a přesně tak se stalo v Africe. Jsem tak rád, že se z tohoto masakru Rwanda oklepala a dnes už málokdo vyzdvihuje slovo Tutsu, nebo Hutu - jsou si rovni, snaží se zahojit rány - ale to potrvá hádám generace a generace.

Skutečný příběh o lidskosti uprostřed jednoho z nejhorších konfliktů moderní historie. Hotel Rwanda není jen film, je to emocionální pěst, která ukazuje hrůzy genocidy, ale zároveň i neuvěřitelnou odvahu jednotlivce. Don Cheadle podává fenomenální výkon jako manažer hotelu, který se snaží zachránit co nejvíce životů v pekle rwandského konfliktu. Atmosféra je dusivá, napětí neustává a film dokáže zasáhnout hluboko. Drsné, silné a nezapomenutelné drama, které připomíná, jak tenká je hranice mezi civilizací a chaosem.