Výslech (1982)

Komunistické Poľsko, 1951. Kabaretná speváčka Antonina Dziwisz je po preflámovanej noci náhle zatknutá štátnou bezpečnosťou a ocitá sa vo vyšetrovni, kde je krivo obvinená z protištátneho sprisahania. Nastupujú brutálne výsluchy plné fyzického i psychického mučenia a nátlak fanatických vyšetrovateľov, ktorí nemajú žiadne morálne zábrany. Naturalistický film s hustou atmosférou, je silnou kritikou boľševického teroru, ktorý rozpútali komunisti po prevzatí moci a ktorí nútili nevinných ľudí, aby sa priznali k vykonštruovaným zločinom. Niektoré scény (scéna v sprche) sú tu skutočne len pre otrlých a atmosféra beznádeje a strachu sa tu zarezáva pod kožu. Nie je sa čomu čudovať, že komunistická vláda v Poľsku film zavrela do trezoru a do kín sa dostal až v roku 1990. Krystyna Janda tu podává svoj životný herecký výkon.

Naprosto drsný a nekompromisní film, zobrazující v celé syrové nádheře to, jak probíhalo budování lepších zítřků a spravedlivějšího světa v 50. letech u našich polských sousedů.DĚJ:Mladá, odvázaná kabaretní zpěvačka a tanečniceTonia Dziwiszje po Silvestrovské oslavě zatčena dvěma muži v kabátech a odvezena do politického vězení. Tam ji čekají brutální výslechy, bití, ponižování a nátlak na podepsání falešných přiznání. Vyslýchá ji plukovníkMorawski(úlisný, ale násilný) a majorZawada(fanatický exvězeň z koncentráku). Tonia odmítá přiznat cokoli, je zavřená v špinavé cele s krysami, zažívá "lázně" (téměř utopení), výhrůžky zastřelením a ztrátu manžela, který ji opustí kvůli obviněním z nevěry.ZHODNOCENÍ:Byl to fakt hnusný, nepříjemný film, odehrávající se v nechutném prostředí špinavých cel, všudypřítomných krys, řevu odsouzených a nekompromisních bachařů. Dělalo se mi z toho fyzicky špatně, ale aspoň to na mě působilo autenticky a dovedu si představit, jak odporná byla stalinistická padesátá léta. Naopak jsem velice obdivoval vzpurnou a nezdolnou Toniu, která se nenechala zlomit ani hlavní bouchačky u čela a téměř jistou smrtí, nemluvě o bití, vyhrožování a úděsných podmínkách. Pro citlivé povahy je nutno podotknout, že surového a brutálního násilí a nelidského řevu je ve filmu požehnaně.
Film je syrový, dusivý a ukazuje, jak systém ničí nevinné lidi. Silné, nepříjemné a bohužel velmi reálné.

No Poliaci su experti na tocenie drsnejsich filmov a tento to len potvrdzuje,smutna,depresivna a vyborne natocena drama z vazenskeho prostredia,v ktorom dochadza k nekonecnym vysluchom,tyraniu i ponizovaniu zien,musim pochvalit a vyzdvihnut herecke vykony,hlavne Krystyna Janda to zahrala excelentne,aj vdaka nej mozem pokojne zaradit tuto zalezitost do skupiny tych najlepsich,ake som kedy videl...:-)

Bludmanov komentar mi smrdi zas tou odporou zumpou zvana filmova teoria, a ja jakozto laik nedouk vzdy jasam od radosti ked sa vystudovane filmove teoretiky od hrozy chytaju za hlavu a stenaju od bolesti, co to za nelogicku, hlupu, primitivnu sracku zas videli. Jo, a nezabudnem tuna vymenovat vsetky tie picoidy z filmove teorie ktore vo filme samozrejme neboli, lebo reziser Bugajski bol pri zmysloch a ktore vystudovane filmove teoretiky - elitari tak radi vyhladavaju. Idem na to, abych to mal za sebou..... su to konkretne tieto : postavy zas konali plocho bez kuska vnutornej psychologie, kamera necumela tristvrte hodiny do jedneho bodu bez pohnutia, chybal tam rozorvany vztah muza a zeny, metafyzicka polarizacia ludskeho vnutra, konflikt emocii a logiky a reziser sa zase zabudol vynadrit k komplexnosti ludskej duse. ja som proste videl perfektny zivotny vykon polskej herecky Krystyny Jandovej, jaxa vzoprela komunistickej totalite, a jak perfektne a obdivuhodne vzdorovala tyranii, torture, neustalym vyslechom - vsetkemu tomu, co bolo typicke pre Polsku Ludovu Republiku jaxa i tam bolsevicke kurvy dostali k moci . 100 %

Moje obligátní, úcty a obdivu plné “no ty vole”. Bradu mám opět až někde u pasu. Vždycky říkám- tohle jsou ty filmy, kvůli kterým u toho dřepím hodiny a hodiny. A do toho se to občas stane- totální, bezvýhradná euforie. Být učitel dějepisu, pouštím to jako studijní materiál k padesátým létům minulého století. Tohle je všeříkající. Poláci prý obtížně chápou naše filmy. Já ty jejich silně prožívám. A obtížně často chápu ty naše. Zejména v posledních letech. Že bych byl Polák? Co se filmů týče, určitě bych se za to nestyděl.