Tisíc miliard dolarů (1982)

Ještě že už dnes filmové umění dospělo a takové bakané věci už se netočí. Těžko si představit, že by někdo něco takového natočil třeba o Černém šutráku. Poslední film Patricka Dewaere. Pár měsíců na to "spáchal sebevraždu" v hotelovém pokoji. Nu... Tak snad se to nestalo na pokoji číslo 17 a ten hotel se nejmenoval La Sirene.

Překvapeně objevuji nadčasovou tvorbu Henri Verneuila! Nikdy by mě nenapadlo, že za politickým či novinářským thrillerem klasické staré francouzské školy se bude skrývat tak perfektní a místné rozkrývání mocenských uzurpačních praktik růstové ekonomiky a globalizace trhu pro sociální politiku států a občanů, pro lidská práva, pro morálku a etiku a povšechně pro tzv. demokracii.*** Co bylo Verneuilovi nad slunce jasné už v roce 1982, o tom se dneska, kdy už je ve jménu trhu rozvrácená celá planeta a většina chudých lidí neúprosně chudne na úkor několika nejbohatších mocipánů, hádají novináři obhajující růstovou ekonomiku stále pofidérnějšími argumenty dnes. To je fakt blbý vývoj, každopádně film je perfektní - atmosférou, tempem, herectvím, vizuální stránkou, a hlavně to tentokrát ve scénáři ani nezaskřípne, a tak je tím vyznění třikrát podtrženo, kde to dnes už máme sečteno. Doporučuju tenhle parádní biják jednoznačně i ve jménu všeobecného kulturního i společenského rozhledu všem. *~

Tisíc miliard dolarů. Až absurdní částka v lakonickém názvu symbolizuje závratnou ekonomicko-politickou moc nadnárodních korporací (jak říká klišé, dnes je to minimálně stejně aktuální jako tenkrát), kterou společně s jejich amorálností odhaluje novinář Paul Kerjan (Patrick Dewaere se smutnýma očima pod těžkými víčky, jiný než v Buzících nebo Černé řadě, ale stejně vynikající). Málo mrtvol, hodně dialogů a žádná potřeba nějakých akčních atrakcí, protože je to natočené a zahrané tak, že potřeba skutečně nejsou. A jako bonus se dozvíme, kdo doopravdy řekl „Hitler je gentleman“.

Dlhé a preto miestami už aj nudné. Holdingy, veľké peniaze, kapitalizmus v plných obrátkach a jedinou snahou je zisk bez škrupúľ. Zaujímavé však je, že pred 40 rokmi sa natočil film o americkej nadnárodnej spoločnosti, ktorá chce ovládnuť francúzsky priemysel. A bolo to považované za škandál. A dnes? Normálna vec. A nielen vo Francúzsku.

Tisíc miliard dolarů je vlastně nadčasový snímek, který se potýká s řadou témat. To nejdůležitější je samozřejmě ukryto v historii společnosti. A takových nácků bylo po válce víc, kteří si pak užívali někde po světě. A víme, že i firem, které šly nacistům na ruku. Stejné to bylo po revoluci u nás, kdy se z řady komunistů stali vlivní politici, právníci či podnikatelé. Jeden dokonce kandiduje na prezidenta. Takže vidíme, že nadčasový snímek vskutku je. Dalším tématem jsou úplatky, vliv a chtíč po moci, který ředitelé velkých firem mají a také propojení na politiku. I to známe a nejen z naší země. Právě velké koncerny mnohdy ovlivňují i volby či vytváření různých zákonů a nařízení a dnes už víme, že i na evropské úrovni, třeba u EU. Mě u tohoto filmu odradila trochu délka, která je náročná a film by jistě mohl být zkrácen a též závěr. Ten jsem čekal alespoň trochu dramatičtější. Jinak totiž snímek popisuje pečlivou, ale též odhodlanou a statečnou práci některých novinářů. Ti dnešní to díky moderním technologiím mají podstatně jednodušší. Tento snímek lze trochu porovnat s typologicky podobným Všichni prezidentovi muži, které byly natočeny zhruba ve stejné době.