Žít a zemřít v L.A. (1985)

Pozitivní postavy: 0. Všichni jsou jetý. Umělci rezignovali a topí se v dekadenci a kriminalitě. (Zajímavá je třeba poznámka o tanečnici, která si "zapisuje sny" - nadhodnota supluje skutečnou hloubku. A samotný akt padělání peněz evokuje postmoderní nápodobu a spotřební prázdnotu.) Policajti jedou přes mrtvoly, zneužívají pravomoce a účel pro ně světí prostředky. ( Symbolika Padlého anděla je myslím dostatečně zřetelná, aniž by byla doslovná.) Honička svojí až přízračnou intenzitou a morální tenzí evokuje "Než ďábel zjistí, že seš mrtvej". Přesné časové údaje jsou zprvu známkou hekticity a kontaktnosti policejní práce. A postupně přechází v nepodstatný bordel. A celé to začíná kolem Vánoc. Což v neustávající městské výhni není vůbec patrné. Dobrý komentář: Matty.

William Friedkin se toho nikdy nebál (mimochodem ani konfliktů na place) a uměl o sobě dát hlasitě vědět. Když bylo potřeba, šlápl do pedálů, navíc v 70. letech chytl éru Nového Hollywoodu a proslul tím, že chtěl ve filmech maximální realismus (četnost exteriérového natáčení), silnou atmosféru a intenzitu emocí. Na place měli toho času hlavní slovo často spíš režiséři než studia, což právě jemu vyhovovalo. Intenzivní, cynický, syrový a s morálně nejednoznačnými postavami je i tenhle kriminální thriller o agentovi posedlém dopadením padělatele peněz, který je sice ve stínu o dekádu starší legendární dvojky Francouzská spojka a Vymítač ďábla, ale patří mezi ty lepší temné policejní kousky své doby. Nebojí se nahoty, brutality a nesympatických charakterů na obou stranách zákona, sází na špinavou atmosféru, charismatický výkon Willema Dafoea či známou automobilovou honičku, včetně jízdy v protisměru.

Takto určitě dokáže točit jen Friedkin. Tedy je to hnusné, velmi nekompromisní, surové a neurvalé. Nahotou se zde nešetří a všude kde se dá propašovat, tam přesně se objeví. Dafoe zde hraje takového lehce vyšinutého kriminálníka, který tiskne falešné prachy. William Petersen měl evidentně solidně rozjetou kariéru a vlastně nevím kde se stala chyba. Hudba z filmu křičí. Příběh mě přišel občas mírně zmatený. Přesto osmdesátky jako vyšité. 65%

Mým osudem je nejspíš žít a zemřít v Praze, takže jsou mi dost cizí patálie agentů, kteří v L.A. jdou po krku Willemovi Penězokazci. Nejlepší na tomto snímku je ta neopakovatelná esence osmdesátek, která je zde dokonale zakonzervovaná se vším všudy. Oceňuji dále, že se tvůrci opravdu snažili ten všední námět a vytěžený žánr učinit zajímavým kromě odhalených holek také docela nepředvídatelnou, originální zápletkou, včetně šokujícího závěru. Problém mám však s tím zvláštním nesouladem, kdy některé scény jsou svým ležérním nadhledem jak z Policajta v Beverly Hills, přitom to celé Friedkin bere očividně vážně, a dokonce snad chce o těch lidech v té době něco vypovědět. A mě to prostě nebavilo natolik, abych tomu dal 3*.

Musím říct, že větší půlku mě film připadal jako průměr. Dva poldové honí padělatele peněz se všemi klišé 80s kriminálky. Friedkin to natočil tak moderně jak to rok 1985 dovolil, v soundtracku tepou písničky "one hit wonder" Wang Chung (včetně Dance Hall Days), ale Dafoe jako záporák je průměrný, námět mě nebavil a dvojice neznámých herců v hlavní roli mě přišla nevýrazná. Zvrat přijde, když SPOILER hrdinové potřebují zálohu pro obchod, aby zmetka dostali. Proto okradou překupníka s diamanty... něco podobnýho bych čekal spíše v moderní krimi. KONEC SPOILERu. Následuje famózní honička, kde po nich jde půlka města s šokující pointou kdo to po nich vlastně šel a ve finále přijde SPOILER absolutně nečekané úmrtí KONEC SPOILERu. Na pro mě neznámou krimi fakt slušný a vcelku nečekaně silné 4*.