Vyhnanství (1982)

2/2 Lion Feuchtwanger v českých televizních adaptacích patří mezi ta díla, která jsou naprosto výjimečná. K úplné dokonalosti schází jen, aby byla tehdy natočena celá trilogieČekárna(1930-1940), včetněÚspěchuaOppermannů. K dalším takovým perlám samozřejmě můžeme připojitUbohého pana KufaltaaI ve smrti samipodle Hanse Fallady.

Inscenace pojednávající o nacismu a demokracii, emigraci, odbojných a lhostejných měla v době vzniku druhý význam, navozovala podobné postoje a okolnosti v totalitním režimu, byť trochu jiného druhu. Že je přesvědčivá i dnes, to je zásluhou dobré adaptace a především podmanivých výkonů herecké špičky té doby.90%.

Toto je těžká látka. Emigrace, ztráta vlasti. Pro někoho otevření dveří do něčeho nového, pro někoho osobní katastrofa. Film je o tom druhém případě. Odchod z předválečného Německa se nástupem Hitlera stal nutností. Ve Francii němečtí emigranti nachází jen to, co každý uprchlík- přehlížení, odtažitost a jen občasnou pomoc od vyjímečných individualit. Touha po návratu se mísí s tušením, že se všechno změní a návrat už nebude možný. Film je velmi dobrou ilustrací postupného nátlaku německé tajné služby ve všech okolních státech, budování atmosféry strachu, tak jak ji známe i my z Československa té doby. A taky toho, že svoboda může zmizet velmi rychle, aniž si toho lidé stačí všimnout, než se nadějí, řídí jejich osudy někdo cizí....85%

,,Tohle je doba, kdy člověk přestává být člověkem a stává se z něho lump..."Dva filmy, jejichž názvy lze napsat velmi blízko vedle sebe:Ubohý pan KufaltaVyhnanství. V obou případech dvoudílná televizní adaptace německého románu, příběh o osudech běžných lidí na pozadí smutných událostí v meziválečném období, důležitý motiv dosáhnutí a nalezení jistého životního cílu, stejný komorní styl i výprava a velmi podobné herecké obsazení. A přece každý z nich je úplně jiný a ne jen kvůli jméně režiséra. Zatímco Filipův (a taky Falladův)Kufaltje v určitých momentech jedna velká legrace o věčných podvodníčcích a jedno velké dobrodružství kolem touhy po pomstě i bohatství, Adamcovo (i Feuchtwangerovo)Vyhnanstvíje především jedna velká deprese a jedno velké utrpení, byť v luxusním hereckém podání. Hlavní postavou je hudební skladatel, klavirista a profesor německého občanství, žijící pro své antifašistické postoje ve ve Francii, zaměstnán jako jeden z redaktorů novin pro emigranty. Strhující drama, ve kterém jde o život, čest, zaměstnání i smrt, probíhá nejen v pracovní sféřele, ale i mezi jeho přáteli, v rodině a řekl bych také uvnitř psychologického rozpětí postavy. Petr Haničinec naprosto exceluje, dojímá, fascinuje i mrazí, stejně jako jeho filmová partnerka Jana Hlaváčová v tragické roli nešťastné manželky. Mezi nezabudnutelnými hereckými výkony všech zúčastněných bych zmínil Vladimíra Menšíka a Miloše Kopeckého, herců vnímaných z pohledu současných diváků mnohdy pouze jako komiků (naštěstí je oba máme možnost vidět v řadě dramatických filmech a tohle je jeden z nich).

Víra nejčistší zrazená v hořkém pláči. Feuchtwangerova románová trilogie, přičemž Vyhnanství tvoří její závěrečnou část, je mrazivou zpovědí člověka, který se na prahu právě nastávající dějinné apokalypsy ocitl na rozhraní svého života. Osudy německých antifašistů, živořících ve francouzském vyhnanství, lidí zchudlých, přezíraných a často zavržených, ale také statečných a poctivých, nebyly a dosud nejsou známy v plném rozsahu, tedy alespoň tak, abychom pochopili, jak těžký byl úděl těchto dobrovolných vyděděnců vlasti. Dvoudílná televizní adaptace, která je dílem zkušeného scénáristy Jiřího Hubače, vystihuje tuto vpravdě tragickou dobu až neuvěřitelně věrohodně; ukazuje jak odvahu a odhodlání těch, kteří se rozhodli čelit nepřízni osudu, tak zbabělost a morální pokleslost druhých, ustupujících sílícímu útlaku. Výsostným obsazením hereckých titánů, z nichž nelze nejmenovat alespoň vynikajícího Petra Haničince, Janu Hlaváčovou, Elišku Balzerovou, Luďka Munzara, Miloše Kopeckého, Rudolfa Hrušínského, Josefa Vinkláře a všechny další, bylo dosaženo naprosté dokonalosti. Kontroverzní osobnost Jiřího Adamce, režiséra, který v porevolučním období proslul především jako autor lascivních estrád a přiboudlých seriálů nevalné úrovně, vybízí prostřednictvím této mistrovské televizní inscenace k jistému uznání. Odpovídající výprava, skvělé dialogy, zkrátka pochutnání.