Co takhle svatba, princi? (1986)

Obrovský problém československé kinematografie je smutná skutečnost, že všechny ty úžasné písničky nikdy nevyšly na žádném oficiálním albu, takže nejsou k dostání v adekvátní kvalitě. O téhle pohádce to naštěstí neplatí, i když musím s údivem přiznat, že opravdu dobré jsou tu jenom dvě písničky. Ikonická Když se načančám a potom rozsekaná Chci jednu náušnici tvou / Chci jeden knoflíček. Pohádka jako taková je plná klišé a topí se v průměru. Jediná skutečná kvalita jsou opravdu jen ty píšničky

Pohádka, vedle které proslulé Lautréamontovo setkání deštníku a šicího stroje na operačním stole působí jako naprosto všední a logická událost. Člověk neví, nad čím má užasnout víc. Jak může Vladyka se svým ksiftíkem hrát krásného prince? O kterého se navíc perou hned dvě princezny? Kdyby byl alespoň chlap do nepohody, ale to on rozhodně není, protože jedinec s jeho ušima snese vítr jen do 10 m/s, jinak odplachtí do nenávratna. Proč byly princezny prověřovány v praktických činnostech, které ve svém životě stejně nevyužijí, místo aby soutěžily v něčem, co by měly doopravdy umět nejlépe - v ležení na sofa a vonění? Proč Zmožkovi neřekli, že má napsat hudbu k pohádce pro děti, takže on místo toho složil dechovkové tunes vhodné na předvádění hrnců důchodcům? Proč v pohádce předabovali zvláště při zpívání kdekoho, ale Černocha nechali mluvit a zpívat jeho vlastním hlasem? Přitom on by přemluvení potřeboval nejvíc?

"Pravčický, zapiš to!“Tak jo... Zrcadelnice Andrlová se pomstí králi za nespravedlivé propuštění tím, že zmaří výhodný sňatek jeho syna se zámožnou princeznou a vezme si ho sama. Zábavná papundeklová hudební pohádka, která  sice nedosáhla kultovního statusu jako třebaPrincové jsou na draka, ale jen velmi těsně. Nechybí jí nadsázka, humor, spousta hlášek, několik chytlavých písniček a herci, kteří si karikaturní role očividně užívají. Ať je to ufňukaná princezna „jasoň“ Švehlová se svým„Babetka se píchla!“nebo princezna „drsoň“ Kretschmerová, která chce každého propíchnout a kritizuje království za to, že„pořádně nevědí kdo je chlapec a kdo dívka“(což už by jí dnes určitě neprošlo). Celou pohádku si ovšem pro sebe krade Petr Nárožný jako král. Už jeho propouštěcí monolog o zrcadle a povinnosti udržovat je v pořádku tak, že„je-li do nich hleděno, v nich viděno bylo“patří k nezapomenutelným.

Toto je jedna z nejkrásnějších a nejpovedenějších českých pohádek. Může se pochlubit velkým množstvím písniček a chytlavých melodií a dodnes baví generace diváků. I když byla natočena ve studiu, jde o kultovní film s výborným hereckým obsazením a svižným tempem vyprávění, jenž mezi muzikály téměř nemá konkurenci. Přezpívání herců profesionálními zpěváky působí velmi přirozeně a dodává filmu šarm i krásu.Klasický pohádkový muzikál.

Úmorně dlouhá pohádka (spousta výplně a pitvoření) s takovým množstvím písniček, že postavy mezi dvěma čísly pomalu nestihnou říct ani dvě věty. Navíc melodie se opakují. Co se ale opakuje nejvíce, je slovo "urozenost". Až se divákovi zoškliví. Scénář hodně kulhá a princova náhla proměna je bohužel zcela nevěrohodná. A Vladyka se nenamáhá ani otvírat pusu, když za něj zpívá někdo jiný.