Vlak (1959)

Nejradši bych dal pět, je to dokonale napsané, zrežírované, má to neskutečný tah, estetiku… - jen je to prostě takový Hitch = napínací zábavovka. Obě dvě hlavní herečky jsou silné: už jen když je režisér nechá vedle sebe koukat z okýnka, srší to, že by se Pangea rozestoupila… Cybulski je tu ještě plně fešák. Některé záběry a obrazy mají potenciál kultovní záležitosti: vlak v protisměru, který rozfouká Lucyně háro, její existenciální “zadní výstřih” na šatech, rámovaný u okénka, model Montmartre 1947…

No na to, že to natočili v Polsku v roce 1958, je to docela dobré (už jenom umýt a opravit několik vagonů tak, aby se v nich dalo natáčet, mysela být pro PKP i národní filmový průmysl docela fuška). Zápletka je ale slátanina a dva hlavní protagonisté s jejich bizarním vnitřním bojem taky (a jedno s druhým nijak nesouvisí). Jedna hvězdička za dojemně stupidní advokátovu manželku a druhá za tarzana šplhajícího po vlaku...

Film za 60 rokov dosť zostarol. Nepôsobí sviežo a nebyť atraktívneho prostredia vlaku, nemal by čím zaujať. Dlhé zábery kamery, väčšinou do prázdna, tomu tiež dopomáhajú svojím dielom. Prepchaté vozne vlaku, malé kabínky, málo priestoru, prechtaté uličky, ktorými sa cestujúci musia brodiť, pôsobia, akoby to bolo točené v Indii a nie v Poľsku. Aj keď nepoznám dobové poľské prostredie, možno fakt boli vlaky takto narvané a cestujúci smerujúci k "teplému" dovolenkovému Baltu tak nechutne otravní a žoviálni. A to divadlo okolo vraha - to som asi nepochopil a tak veľkému občianskemu aktivizmu, aký nám tvorcovia ukázali, som sa musel nahlas zasmiať. Uprostred noci z vlaku vysadajú cestujúci v snahe dolapiť údajného vraha, nezastaví ich ani veľký kameň v tvári a oni utekajú ďalej za ním - nejde sa nesmiať. Čiernobiela záležitosť, obrazom i obsahom. Nikto nechce milovať, každý chce byť milovaný.

Noc ve vlaku, ruch a hrmot kolejí, uzavřená kupé, stísněné chodbičky, kolem zástup cestujících ve stoje... To je mi ale působivé, dusné pozadí k precizní psychologické pitvě tří postav, přecházející v druhé polovině plynule do nečekaného thrilleru. KawalerowiczůvVlakobsahuje v sobě esenci většiny toho, co od dramatického filmu tohoto typu očekávám a dostat chci: dobře propracovanou psychologii postav, kvalitní scénář a herecké výkony (výborný Leon Niemcyzk 3 roky předNožem ve vodě), dostatečné napětí s pohltivou gradující atmosférou a alespoň jedno vyvrcholení v podobě nezapomenutelné scény, jakou je zde velký hon na ....a nebudu prozrazovat :o), včetně pokračování na hřbitově. Velmi pěkná formální stránka v doprovodu podmanivé černobílé kamery může být další devizou navíc. Ani by mě to vůbec nenapadlo srovnávat s Hitchcokem, který točil ve stejné době přeci jen pro odlišné publikum, ale když už je zde tolik zmiňován, svým psychologickým pojetím a zcela civilním, uvěřitelným zpracováním obyčejného příběhu u mě tentoVlakvelkou část Hitchcockových filmů překonává. Zážitek![90%]

Každý vlak (train, Zug, pociąg) neustále něco vláčí, nákladní tříděný materiál, osobní lidi s jejich osudy, prázdninový vlak naděje, že někde jinde se dá prožít něco jiného, lepšího, zvláště pak že moře a slunce uvolní duše stlačené v nočním vlaku. Epizodická spleť příběhů, které se ve vlaku (i mimo něj) přiházejí výletníkům, z nichž někteří se už předtím viděli, je velice umně zrežírována a opravdu má to čemu Hitchcock říkal "suspension" a my "koule".