Varúj...! (1946)

Panstvo, Maďaři a medvědi. A nepřátele slovenského lidu bychom měli. Bál jsem se schematičnosti, ale Varúj  se jí podařilo originálně vyvarovat a v žádném tom velkém tématu se příliš nenimrá a láska k vlasti je motivem, když ne vedlejším, tak rovnocenným, osobnímu dramatu o muži, jeho vůli a lásce k rodině. O ženě moc není, ale to se zase ve své době čekat nedalo. Nad Tatrou pak bylo nelehko, ale krásně, v Americe nečekala naděje, ale jen dřina, prach, pot a špína. A taky zával, a za ten bych dal pánům Bielikovi a Fričovi i pět hvězd, jen jsem tyvoloval a božoval.  Závěr bez konfrontace, byť třeba smířlivé,  mi přišel kapku za vlasy přitažený, ale  paměť jsem nikdy neztratil a nejsem Slovák... Silná čtyřka.

Asi jsem měl čekat zrovna tohle... Tehdy jeden z mála slovenských filmů, ještě natočený krátce po konci druhé světové války (byť tu nijak nereflektuje), tudíž se to velké vlastenectví, jednostranný boj za chudé a dělnickou třídu, spoustu folklóru a častý patos asi dal očekávat. Popravdě se to příběhem moc neodlišuje od vlastenecky zabarvených filmů 30.let, bohužel i s dobovou naivitou, která se tehdy dala brát jinak než po konci další světové války. Nicméně nevím, čí zásluhou přesně, ale povedlo se jim to naprosto dokonale natočit a řemeslně si s tím tvůrci opravdu vyhráli. Ať už chytrou střihovou skladbou, která do klasicky natočené scény vždycky přijde s jí prohlubujícím nečekaným záběrem, klidně z úplně jiného místa, tak i kamerou, která perfektně zobrazuje kontrast mezi (zde) čistým krásným venkovem a špínou světa, kde na běžných lidech nezáleží. Proto mi taky přišla nejsilnější celá prostřední část z USA, která stojí především na intenzivním prožitku situací postav zde pracujících. Až to chvílemi lehce připomene budovatelské agitky, když tu je Amerika dělníky nejvíce vykořisťujícím zlem, akorát by to v 50. letech stejně neprošlo, když se na konci vychvaluje první republika, kde naopak převelice "trpěli" komunisté. Ale to už jdu možná moc mimo, tady fakt jde jen o to vlastenectví a zdůraznění teze, že ať už je u nás jakkoli strašně, nikdy nemáme svoji domovinu zradit a opustit, ale naopak za ni bojovat. O víc zde nejde, akorát v poslední třetině jakoby tvůrci netušili, co s tím, tak z toho udělali melodrama a stranou nechali maďarskou nadvládu i odporně bohaté z přilehlého panství. A když už to vypadalo, že konec to krapet zachrání a nedojde k žádnému vyhrocenému dramatu, přišlo naopak těžce patetické finále, které mi dojmy zase shodilo. Je to příliš banální, jednorozměrné a ploché na to, aby to dnes ještě fungovalo - tedy aspoň na mě. Ale řemeslo fakt cením, zvlášť scéna prodírání ven ze zasypaného dolu je naprosto epická. 3*

Hezka slovenska priroda, nejake to socialni sdeleni (ano, chudi se maji spatne a bohati dobre), hrdina jak se patri - prezije boj s medvedem, zaval v dole, cestu do Ameriky a zpet atd. A ta nestastna Stepnickova, ktera sice svym vyzorem dobre pasuje do slovenske dediny, ale ja ji nikdy neprisel na chut i pres jeji pohnuty osud.

Prvá polovica kde Bielik ukáže ako by vyzeral Revenant, keby DiCaprio mal slovenské korene, a odíde do Ameriky, má všetko, čo od dobrého filmu požadujem. Je monumentálna, zábavná, fungujú v nej emócie aj pátos. V druhej polovici sa však film zlomí do nechcenej telenovely a začne sa vliecť pomalšie než Ondrej Muranica kanalizačným systémom.

Nejepičtější epika. Nicotné dialogy, o to uřvanější a agresivnější hudba. Frič předvedl parádní veletoč své tvorby. Ale evidentně svoje obdivovatele našel a to nejen v době poválečné. Na filmu je dobrá snad jen kamera, kameramana z nejzkušenějších. Ale tak aspoň vím kdo je to ten bačo Ondra stojaci za ovcou, o kterém zpívají Horkýže Slíže.