V případě neštěstí (1958)

Drámaz päťdesiatych rokov rieši vzťahy. Ivette (Brigitte Bardot) miluje dvoch mužov. Staršieho advokáta, ktorý je voči nej najmä ochranársky a zariadi jej komfortný život a mladšieho študenta, ktorý je zase pohľadný, aj keď občas riadne horkokrvný. Ona sa nevie rozhodnúť a chcela by si ponechať oboch. André (Jean Gabin) žije s dvoma ženami. Jeho manželka je síce udržiavaná a ešte stále pekná, ale nemôže konkurovať živelnej blondínke a to nežné dievča, ktoré ho tak priťahuje. On sa nevie rozhodnúť a chcel by si ponechať obe. Film má špičkové herecké obsadenie, dej plynie dobrým tempom a čiernobiely vizuál má starosvetské čaro. Téma vzťahov nikdy neomrzí a film tak pôsobí stále nadčasovo.

Prerábka o 40 rokov neskôr  -Divokost v srdci- sa mi teda nakoniec páčila viac. Tento film má ale iný koniec a je zároveň takou prehliadkou toho, kam sa posunuli hranice. Kým v roku 1958 bol od 16 rokov len preto, že tamBardotukáže stehná a zadok jej radšej vystrihli a dokoncaGabinpovedal, že ide o neslušný film, ktorý nechce, aby videla jeho rodina, tak dnes sú aj rodinné seriály pätnásťkrát ostrejšie. V každom prípade bol oveľa väčší priestor na skutočné herectvo, no v tomto prípade tu medzi starším pánom a mladou ľahtikárkou nie je žiadna chémia.

Velice povedené drama sice okamžitě vtáhne díky svižnému rozjezdu a po většinu času dokáže si udržet pozornost diváka na svou dobu morálně odvážnější zápletkou, ale ještě by si ve výsledku zasloužilo občas mírně prostříhat a zkrátit. Jinak mu totiž není co vytknout, Georges Simenon ta psychologická dramata uměl krásně napsat, pečlivě rozvést vztahy, navzdory prolínáním různých žánrů či motivů (zde kriminální i romantický) stvořit celistvý příběh jako ze života aV případě neštěstípatří k těm zdařilým filmovým kouskům... civilně odehrané a natočené s patřičnou atmosférou, ve vhodných chvílích podbarvené působivou melodií. I přes drobná slabší místa jsem spokojený a odnesl jsem si výrazný zážitek z dalšího neprávem opomíjeného francouzského filmu. Mezi krásně rozpustilou, mladičkou Brigitte Bardot coby dívkou lehkých mravů a Jeanem Gabinem v charakterní postavě právnika vznikalo působivé napětí, když se ti dva společně ve svých rolích vzájemně zblížili. Bardot mě osobně mile překvapila, protože jsem jí dosud považoval spíše za slavnou módní ikonu své doby, ale v tomto filmu přeukázala i své herecké kvality. Gabin mě zase minimálně utvrdil, jaký významný byl v jeho kariéře rok 1958 (Bídnici, první Maigret), i zdejším excelentním výkonem si potvrdil svůj tehdejší návrat po mnoha neúspěších do první herecké ligy.80%

Když dáte vedle sebe herecké eso, jakým byl Jean Gabin, a kráskou, jakou byla BB, dojde vám jedna zásadní věc. BB se Gabinovi nikdy nemohla rovnat talentem a vedle jeho přirozeného herectví je její dívka nesmírně křečovitá. Jenže ono se to do téhle role hodilo. Snímek o femme fatale, který je sice černobílý, ale není noir, je to lidské drama. A dobré.

Hoci sa to sprvu javí ako kriminálka, keď dve mladé ženy prepadnú hodinárstvo a jednu z nich bude zastupovať významný advokát, všetko sa hneď zvrtne iným smerom. Nejde tu o spáchaný delikt, skor o psychologickú sondu do nerovného vzťahu advokáta k ľahkovážnej žene. Predlohou je román Georgesa Simenona ( písal detektívky o Maigretovi ) a v spojitosti kvalitného scenára a spracovania ide o veľmi dobrý film. Snímok oživuje Brigitte Bardot, ktorá dokonale vykreslila naivnú, rozmarnú Yvette s úžasným sexappelom ( scéna na schodoch je toho dokazom ), ale predovšetkým famózny Jean Gabin v úlohe advokáta Gobillota. Dal by som plný počet, ale pred záverečným vyvrcholením sa príbeh akosi zadrhol a mal zbytočne hluchú pasáž. Druhý komentár. 4+