Anatomie vraždy (1959)

V první polovině nevídaně otevřená reklama na tabák a alkohol. Jinak kvalitní soudní drama, které se nesnaží o přehnané moralizování ani černobílost a překvapivě dovede udržet tempo, byť si v soudní síni občas pomáhá výstupy připomínajícími spíš frašku. Srážím hvězdičku za v rámci žánru neopodstatněně přetaženou stopáž a za manželskou dvojici oběť – obžalovaný, z nichž se ani jeden nechová, jako by se jich příběh jakkoli dotýkal. P. S. Ve filmu se objevil automat na arašídy.„You want a beer for the dog?“

Společně sVyvolávačem deštějeAnatomie vraždynejlepší drama ze soudních síní v mém osobním žebříčku. Dokonce s výše uvedeným si je velmi blízký: 1. Herecky je naprosto famózní - jako vždy výtečný James Stewart, G.C. Scotta můžu v jakékoliv podobě a Lee Remick je jako lascivní čubina k nakousnutí. 2. Ač se řeší vážné téma, působí celkově odlehčeně a má několik velmi humornými momentů. 3. Disponuje výborným scénářem, kde se člověk do hloubky seznámí s jednotlivými postavami a užívá si s nimi vybroušené a břitké slovní přestřelky. 4. Reprízy jsou samozřejmostí.

Dlouhé krimi drama o jednom polovyhořelém právníkovi, který se ujme případu vraždy majitele baru.DĚJ: Paul Biegler, maloměstský právník, který raději rybaří, hraje na piano a popíjí s kamarádemParnellem, přebírá obhajobuFredericka „Mannyho“ Maniona. Ten zastřelil majitele baruBarneyho Quillapoté, co ten údajně znásilnil jeho manželkuLauru. Paul se snaží obhájit Mannyho na základě nepříčetnosti způsobené šokem. U soudu stojí proti němu okresní zástupce Mitch Lodwick a zkušený právník Claude Dancer. Hlavní bitva se odehrává v soudní síni – výslechy, námitky, kalhotky oběti a snaha dokázat, že Manny jednal v nepříčetnosti.ZHODNOCENÍ:Zkrátka se jedná o pořádné soudní drama, kde se neřeší ani tak vina či nevina obžalovaného, ale jeho motiv a nepříčetnost, způsobená tím, co jeho oběť provedla jeho ženě. James Stewart zahrál toho inteligentního, ale výbušného právníka skvěle a při scénách v soudní síni jsem se nesmírně bavil.

Pro Anatomii vraždy se dá použít u filmů z právnického prostředí někdy trochu nadužívané, otřepané a kolikrát nepříliš pravdivé označení "poctivé soudní drama". Na tento film to spojení více než sedí, většinu času trávíme v soudní síni, kde sledujeme skutečnou anatomii, možná spíše než vraždy tedy pečlivé práce obhájce, který si pomaličku jde za svým cílem, osvobozením svého klienta. Které (možná) bude znamenat i výhru spravedlnosti..? Od začátku (ještě než se ocitneme v té vzpomínané soudní síni) je snímek vystavěný na důležitých propracovaných dialozích i monolozích. Líbí se mi, jak je dramatičnost odlehčena různými vtipnými sarkastickými poznámkami zaznívajícími z úst nejen hlavní postavy (i když od ní pocházejí asi nejčastěji). Snad jen náš obžalovaný by mohl být trochu méně "vytlemený", přece jen se tu bavíme o docela závažných událostech a milému poručíkovi jde v téhle právní bitvě o hodně. No a stopáž by také mohla být kratší, ta délka vyjmenovaným kladům přece jen ubírá na jejich kouzle a zajímavosti. Závěrem takový smutný postřeh - když člověk poslouchá ve filmu z konce padesátých let, jak se (potenciální) znásilnění ospravedlňuje příliš upnutými kalhotami, absencí punčocháčů či přehnaně veselým chováním oběti, připadá mu to sice přes čáru, ale říká si OK, je to už trochu pravěk, tak co bychom čekali. Když si ale pak uvědomí, že v současnosti by se s klidem mohl ve filmu setkat s něčím hodně podobným a taky by to v řadě případů odráželo společenskou realitu, jakákoli slova se hledají docela těžko... 75 %.

(1001) Mám dojem, že jsem v minulosti Jamese Stewarta trochu pomlouvala, že kvůli tomu, že je vždycky takový naivní a fanatický, preferuji jiné herce jeho doby. Tady si u mě tedy ale parádně napravil reputaci, prvně protože vůbec souhlasil s účastí v tomto filmu, a za druhé jak nechal Premingera svou naivitu a fanatismus využít takovým způsobem..., inu chef's kiss. Celý film jsem obdivovala fantastickou sbírku fantastických postav fantasticky zahraných - sekretářka, poručík, soudce, státní zástupce a další, a asi teď miluji George C. Scotta. Ale film dělá opravdu výjimečným klinická soustředěnost a cílevědomost pana režiséra. ♥ P. S.: A nesmím zapomenout zmínit Duka Ellingtona!