Láska na polštáři (1962)

"Páčia sa mi Vaše vlasy. To je jediné, čo je na Vás neposlušné."Zasnúbená Genevieve (Brigitte Bardot) sa zamiluje do iného. Logiku to príliš nedáva, lebo jej nový miláčik mi prišiel dosť nemožný. Aj keď je príbeh slabší, film príjemne ubieha a stále sa tu niečo deje. Posledných dvadsať minút vyrukuje režisérVadims talianskym prostredím, sledujeme dvojicu v historickej Florencii, ale aj tu je Renauld úplne nemožný. Mladý muž prechádza vnútornou krízou, nemá žiadny cieľ, je bez ambícií a mieša to všetko s alkoholom. A do tejto romantiky je hojne primiešané filozofovanie."Prinúť ma žiť. O nič viac ťa nežiadam. Vezmi si ma."

55%, 2,5*. V podstatě za BB. Někdo píše, že Pejrak přehrává a ona podehrává, že není dobrá herečka. To však nevadí, mým cílem je mrknout na pár filmů s touto ikonou světového filmu. Zatím nejlepší je ten, který jsem viděl vícekrát. Viva Maria. Roberta Hosseina nemusím. Jeho postava Renauda je krajně nesympatická, zasloužil by přesdržku a ne zahrnutí zaslepenou láskou. Pozn. autor hudby Michel Magne je podepsán pod Fantomasy či Angelikami. Někdo to píše, že ta hudba Angeliku připomíná, tak jsem to tomto zapátral.

Geneviève má tvář Brigitte Bardot, což ne příliš chytrému scénáři podráží nohy ještě více. Není to o jejích hereckých schopnostech, je to právě o té tváři a scénáři, který jí navíc dal velké dědictví. Geneviève je tedy krásná a svým způsobem úspěšná žena, má pěkný, vždy upravený byt a život zařízený přesně tak, jak sama chtěla. Přesto do něj pustí neúspěšného sebevraha Renauda, jemuž (opět velmi podivnou náhodou) zachrání život. Tohle snad způsobí to vzplanutí? Je to na téma nemohou být spolu, ale ani bez sebe. Něco, co se samozřejmě stává, ale Roger Vadim to nepodává nejlépe, jeho příběh postrádá důvěru. Geneviève si Renauda nastěhuje do bytu, on si v něm žije svým bohémským stylem, zatímco ona se stává hloupou a naprosto podřízenou. Co ji k tomu vede, není zřejmé, snad ten cit, který ovšem je spíše domnělí, není z děje cítit. Vrcholem je potom scéna Renaudova odchodu s prostitutkou, ta nejsilnější vůbec. A mně osobně nepřišel tak špatný ani závěr. Takhle, brát ho jako šťastný, byl by kýčovitou červenou knihovnou. Jenže on se vyloženě šťastně brát nedá, což na něj hází úplně jiné světlo. Rozhodně ne špatný film, ale na Rogera Vadima příliš velké sousto. Jinak kamera si Brigitte Bardot užívá, o to šlo nejspíše Vadimovi především. 60%

Komentář může obsahovat náznaky spoileru. Vadimovy filmy mě nikdy moc nebraly - už kdysi jsem o něm prohlásil, že jeho osobní život daleko zastínil ten pracovní - a v podstatě jediný důvod, proč chtít vidět zrovna tento, se jmenuje Brigitte Bardot, protože ona je zde zcela úchvatná a oslňující, a přijde mi vlastně trochu zvláštní, že její krása není ve filmu nijak tematizována a žádná z postav se o ní nijak nezmiňuje, jako by to vlastně bylo něco zcela samozřejmého, že se tak atraktivní žena, která musí být neustále obletována hejnem nápadníků, upne zrovna na psychicky nevyzrálého flákače a alkoholika se sebevražednými tendencemi - okolnosti, za nichž se Geneviève s Renaudem seznámí (ona ho nalezne v bezvědomí a zachrání mu život díky tomu, že omylem zasunula klíč do zámku jiného hotelového pokoje a šlo jít to otevřít - btw. na této chatrné stavbě výchozí zápletky je dobře vidět, jak nevalnou úroveň měly Vadimovy scénáře), osobně považuji za dostatečně varovné pro každou rozumně uvažující ženu, aby se takovému potenciálnímu partnerovi obloukem vyhnula - věc ale bohužel komplikuje ženská obliba opečovávat slabší jedince, obzvláště jsou-li obdařeni takovým šarmem, jako Robert Hossein (byť jsem si celou dobu říkal, že on snad v celém filmu nosí pořád to jedno stejné sako a košili, což mi přijde strašně nechutné). A proto musím říct, že mě finální rozuzlení nasralo podobným způsobem jako třeba závěr o rok mladšího snímkuAndělská zátoka, v němž si podobně nerozumný mladý muž také nedá říct a opět se vrátí ke své osudové ženě, která je stižena těžkou závislostí na hazardu a stahuje svého milence ke dnu - stejně tak Geneviève bere v závěru Renauda na milost, což mi přijde hrozné, protože jsem celou dobu doufal, že se vymaní z jeho tenat. Nicméně tu finální scénu lze interpretovat více způsoby a toto je jen jeden možný pohled a je klidně pravděpodobné, že jiný divák to pochopí jinak. Každopádně mě to ale moc nebavilo, ten film se líně táhne odnikud nikam, hlavní postavy nemusí řešit existenční starosti, protože Geneviève zdědí velké jmění (další nevalná scenáristická obezlička), a tak se jen sytí svou přítomností, až pohár Geneviève konečně přeteče (jediná dobrá scéna z celého filmu, kdy opilý Renaud před zraky Geneviève odchází na pokoj s pouliční kurvou) - aby to pak stejně celé skončilo tak jako to končí, což pro mě osobně byla hodně nepříjemná "odměna" za to, že jsem tomu filmu věnoval 100 minut života. V mém případě to ovšem pro to okouzlení z Brigitte Bardot přece jen za to stálo, ale současného diváka to jinak podle mě už nemá moc šanci oslovit. K filmu jsem navíc nesehnal české titulky, takže jsem ho musel vidět v příšerném českém dabingu z roku 2007, který tomu výslednému dojmu taky bohužel dvakrát nepomohl. Mít možnost vidět to v kině v originále, mohlo to být dost možná celé o něčem jiném.

Mierne sklamanie, rozhodne to ale neodbijem jednym spuntom. Za prve, milujem mladu Brigitte Bardot, vtedy ked bola mlada zena, bola fakt k nakousnuti, a teraz je to uz stara pani, stale vsak vie hrat. Klasicka hra na kocku a mys, On sa do nej zamiluje, ona vsak nevie, ze on je brutalny nasilnik ........ dialogy casto nielen priemerne, ale az vatovo plane plky, sklamany som, toto je moje najvyssie mozne hodnotenie filmu : 69 %