Napříč Paříží (1956)

No já jsem čekal spíše něco jako situační komedii. A u tohoto filmu jsem se zase nějak moc nebavil. Je to škoda. Na herce jsem se těšil, ti byli dobří, ale scénář byl takový nijaký. Jean Gabin to hrál výborně, ale jeho postava mi lezla na nervy už od scény ve sklepě. V podstatě jde o dialogový film, takže se celou dobu nic zvláštního neděje. Polovinu filmu chlapi po sobě řvou a to není pro mne. Dávám dvacítku herecké elitě, deset za závěr příběhu, ale ne za ten dodatkový konec. To je vše a podruhé to vidět v žádném případě nechci.

Francúzsky režisérClaude Autant-Lara, nielenže zasadil hlavné dianie tohto filmu počas samotnej nemeckej okupácie v roku 1942, ale zároveň sa takmer celý odohrával počas jednej noci, a tak by som zrejme samotný titul premenoval z pôvodnéhoPrechodu cez Paríž, na predsa trochu výstižnejší, akoPrechod cez nočný Paríž, s čím by tiež pravdepodobne súhlasili i obidvaja predstavitelia v podaniach francúzskych, hereckých klasikov -Jeana Gabina&Bourvila, ktorí sa vskutku naprosto pozoruhodným spôsobom zhostili úloh -Grandgila&Martina, a to v zásadnej myšlienke, na ktorej je v podstate postavený tento počin, tentoraz priamo pojednávajúci o celkom jednoduchej, ale zase o to zložitejšej úlohe. • Na konkrétnej predstave, pozostávajúcej z doručenia určitého tovaru z bodu A do bodu B, spočiatku asi nie je nič extra zložitého, čo v konečnom dôsledku v tomto prípade vôbec neplatí, nakoľko sa z týchto dvoch, ústredných postáv, zrazu stávajú akýsi,(ne)doručovací kuriéri, pracujúci počas nie tak úplne vhodných podmienok, no i napriek tomu sa z nich dokážu väčšinou zakaždým nejako vkusne vykľučkovať, čiže v prvej polovici zväčša dominoval komediálnejší charakter s trefnými dialógmi, miestami obalený v dusnejšej atmosfére, a to práve medzi týmito dvomi protagonistami, aby sa táto snímka, založená podľa poviedky Marcela Aymého „La traversée de Paris,” našťastie o niečo neskôr viacej zdramatizovala, kedy sa to z humorných situácií, napokon vystupňovalo až na komplikovanejšiu líniu udalostí, v čom som začal pomaly pociťovať isté znepokojenie, ako sa vlastne táto nepriaznivá situácia vykryštalizuje? • V menšej úlohe a v pomerne na kratšom časovom úseku, predvádzal fantastický, herecký koncert i sámLouis de Funès, ktorý na malom priestore dokázal vyťažiť totálne maximum! • Snímku som ocenil aj v tom zmysle, že je tak trošku nepredvídateľnou, a súčasne i mimoriadne autentickou, a to vďaka brilantnej, čiernobielej kamere Jacquesa Natteauea, že síce vojna sa už "dávnejšie" skončila, ale stále som mal taký zvláštny pocit, že tvorcovia vedia čosi, čo ja vonkoncom netuším, alebo za to rovnako mohli i úvodné a záverečné, archívne zábery, prečo ma tak zneistili.

Do vzniku legendárníhoVelkého flámu(jenž tento snímek dnešnímu divákovi připomene určitě malým společným setkáním Bourvila a de Funèse) ještě trvalo 10 let, o francouzských "válečných komediích", které se pak zejména v 70. letech začly rodit jako houby po dešti, nemluvě. Oproti nim tahle první vlašťovka z dílny Claude Autant-Lary pracuje s nadsázkou velice mírně a jednoduchý příběh o veselých trampotách za tísnivé válečné situace zahrnuje v sobě taky značné dramatické situace. Nicméně právě to, co jsem dříve vnímal jako obrovské plus (a do jisté míry to plus pořád je!), se mi po několika zhlédnutích paradoxně obrátilo na částečnou slabinu a důvod odebrat pátou hvězdičku... Skloubení dramatického příběhu a humorné nadsázky může být v případě opravdu propracovaného scénáře cestou ke vzniku skvělé tragikomedie, jenžeNapříč Pařížíse nese spíše v duchu nevyrovnaného kolísání od crazy komedie ke komornímu lidskému dramatu, než v duchu pevného tragikomického celku. Což dává v některých místech vziknout dojmu menších hluchých míst. Přesto na mě ten film velice zdařile funguje (včetně dojemného závěru) a příznivcům francouzské kinematografie či filmů pro pamětníky bych se ho vůbec nebál doporučit. Spojení Jeana Gabina a Bourvila do herecké dvojky je zde unikátní a já si oba mistry stříbrného plátna znovu náležitě vychutnal.„Až na to, že policejní uniformy neladí s tím nábytkem, nemyslíte?“;-)85%

Padesátá léta minulého století se překlenula do své druhé poloviny a do kin vtrhl válečný komediální snímek s dnes již legendární trojicí. Jean Gabin, Bourvil a Louis de Funès. Pravda, hlavní dějovou dvojicí jsou Gabin s Bourvilem a Funès jim v podstatě jen občas sekunduje, avšak scény, kde jsou všichni tři, rozhodně stojí za to. Francouzský komediální styl je nezaměnitelný i když je nám Čechům dějová linka hodně povědomá. Chudý Bourvil a malíř Gabin v noci za německé okupace přenášejí kufry plných vepřového masa, právě od obchodníka Funèse, jako dodávku na černý trh. A samozřejmě je cestou potkají všelijaké lapálie. A co že nám to má připomínat? Snímek 'Nikdo nic neví' (1947), ve kterém se František Filipovský a Jaroslav Marvan pro změnu snaží zbavit údajně mrtvého nacistického důstojníka. Dějová linka je podobná právě v onom chození po městě ve snaze se vyhnout nepříjemnostem a dosáhnout svého cíle. A tak vzniká otázka: Francouzští tvůrci se tímto českým filmem inspirovali? I když je fakt, že se uvádí, že byl francouzský snímek natočen na základě povídky Marcela Aymého. Náznak bláznivé komedie ve scénách patrný je, avšak dá se bez servítků tvrdit, že nejvíce energie mají scény právě Louisem de Funèsem. Jeho cholerický charakter ve svých rolích je je prostě impozantní a tak se dá říct, že i přes minimum svých scén na sebe dokázal strhnout pozornost. Komediálnost je spíše v dialozích, než v gagech, takže to spíše vyznívá estrádně, ale taky dobrý. Na svou dobu vzniku se samozřejmě jedná o snímek černobílý, který plně připomíná slavný styl noir. Obrazové hrátky světel a stínů jsou skutečně impozantní a to převážně ve scénách z ulic. I dnes po tolika letech film dokáže vyvolat úsměv na tváři diváka a zanechat příjemný filmový odpočinkový zážitek.

Vydala jsem se napříč noční okupovanou Paříží spolu s pány Bourvilem a Gabinem a v pojetí filmová jednohubka se to dalo zvládnout bez problémů, ti dva totiž pobavit umí a oba se mi moc líbili. K příběhu dvou mužů s napěchovanými kufry vepřovým mám sice spoustu připomínek, neb jsem měla pocit, že se to scenáristům vymklo z ruky (místy drama, chvíli komedie, sem tam tragédie, občas nuda), ale nechám si je od cesty..