Urideului haenbokhan sigan (2006)

Kórejské melodrámy to je zvyčajneslzavé údolie, ale tentokrát to dávkovanie bolo prijateľné, správne rozvrstvené aj načasované, keďže ide o šikmookú variáciu naZelenú míľu, ale v base nesedí nevinnývypľúvač múch John Coffey, ale normálny sériový vrah so strihom ofiny podľa hrnca. Film aj o tom, ako si človek začnevážiť životaž po tom, čo sleduje, ako ho ten druhý stráca. Kombinácia samovrahyňa - smrteľne chorý by v tomto zmysle zarezala ešte viac, ale aj samovrahyňa s vrahom je dvojka celkom dojímavá, pričom najviac dojme poznanie, že v tej vyspelej Kórey ešte vedia, ako správne používaťlano.

Emoce vyždímané na maximum, to oni umí. Ten film má ale v tomto ohledu jeden velký mínus, je ve svém celku prostě nepřekvapivý. Překvapí jenom detaily, které ovšem nedokážou vylepšit jeho dojem. Jako za poslední roky jsem tu Koreu a Japonsko docela nakoukat a v tom všem to je pořád průměrný film, oni to umí daleko lépe, ale taky daleko hůře.

Ten typ filmu v ktorom sa pretnú cesty dvoch nešťastných ľudí a divák by si mal vychutnávať každú ich spoločnú chvíľu kým ich osud znova nerozdelí. Ale tomuto filmu sa ten pocit nepodarilo sprostredkovať. Osudy obidvoch sa síce vzájomne ovplyvnia, ale každý z nich si celý film ide svojou vlastnou cestou. On zažije konečne trochu šťastia a ona sa konečne vyrovná so svojím mindrákom z minulosti. Obidvoch spája to, že ich v kritickú chvíľu nepodržali ich vlastní rodičia. Lenže jeho som nemal príliš chuť ľutovať, lebo nakoniec bol vrah, ktorý si svoj trest zaslúžil a ona bola až príliš krutá k svojej rodine, bez ohľadu na to, že mala k tomu dôvod. Aspoň sa vydarilo herecké obsadenie. Hlavne vďaka nim mi tie postavy boli celkom sympatické a aspoň trochu som im prial šťastný koniec. Finále ma ale vôbec nedojalo. Strašne zvláštny mi celý čas pripadal systém akým väznia v Kórey odsúdených na smrť spolu s ostatnými a aj náhly spôsob popravy bez akéhokoľvek predošlého upozornenia. Výsledkom je mierny nadpriemer, ale v tomto žánri existujú oveľa intenzívnejšie filmy. 6/10.

Tohle byla jedna velká depka. Plno pláče a smutných životních příběhů a nespravedlností. Korejci velice rádi točí dílka, která odráží život v pravých barvách. Žádné předstírání a zastírání, takle to je a že to není pěkné o tom už popřemýšlejte sami. O tom proč to není ani trochu pěkné. Tohoto si u korejských snímků velice cením. Ale všeho moc škodí. Je jen málo filmů, které v člověku - nebo alespoň ve mě, protože mluvím vlastně za sebe - zanechá velkou díru na několik dalších hodin a někdy i dní a tento sem zaručeně patří. Po slédnutí se mi nechtělo ani mluvit a raději ani přemýšlet. Prostě díra jako vrata. Na můj vkus přespříliš emocí a hlavně pláče. Viděno jednou a naposled. Dramata mám vcelku ráda, ale jak už jsem řekla "Všeho moc škodí."

Už jedna zo začiatočných scén s Yu-jeong v nemocnici napovedala, že toto nebude ľahký film. Dvaja ľudia, ktorí si boli spočiatku úplne cudzí a pritom mali toľko spoločného. Spočiatku som mal nemastný - neslaný pocit, no asi v druhej polovici filmu to začalo naberať na obrátkach a na konci som skončil so slzami v očiach. Kórejci majú jednoducho na dobré romantické filmy a drámy talent. Bod za hlavných predstaviteľov, herci mi boli naozaj sympatickí.