Před soumrakem (2004)

Recenze na Before Sunset by mohla vlastně vypadat stejně jako na Before Sunrise. Vyměnil bych jen Vídeň za Paříž, nemáme čas do rána, ale do večera, a postavy jsou o 9 let starší. Vlastně je to totožný koncept, ale dost jiný film. Přišlo mi, že pokračování mnohem lépe pracovalo s napětím mezi postavami, aniž by to napětí nějak vyústilo. Například scéna se zpíváním písničky nebo na lavičce v zahradách. To mě dost bavilo. Scénáristicky šlo zase o úplný vrchol a opět měl celý film i krásnou nejen romantickou hloubku. Oba hlavní herci podali opět perfektní výkony, které tuto hloubku a napětí velmi hezky tvořily. Miluju i to, že první díl jsem viděl včera, a i tak mě ten druhý donutil cítit se nostalgicky a opravdu jsem si připadal, jako kdybych i já čekal 9 let. Šlo tedy o povedené, ba možná i vylepšené navázání na předchozí díl a já se upřímně nemohu dočkat, až se podívám na poslední díl.

Snímek navazující naPřed úsvitempo devíti letech je stále velmi vydařený a funguje skvěle i komplexně. Chemie mezi oběma hlavními herci je pořád silná a jejich herecké výkony jsou výborné. Přesto se musím přiznat, že první díl se mi osobně líbil o něco více. Před úsvitem na mě působil velkolepě romanticky – měl v sobě kouzlo prvního setkání, určitou lehkost a téměř pohádkovou atmosféru, kterou jsem jim až záviděl. To kouzlo je u pokračování bohužel pryč. Romantika tu sice stále je, ale už není tak naivní ani idealizovaná. Místo toho sledujeme spíš realistickou, dospělejší slovní show plnou reflexí, životních zkušeností a nevyřčených emocí – a i když je pořád velmi příjemná, působí jinak. Naopak závěr filmu je znovu moc hezký, citlivý a romantický, navíc zakončený nádhernou a nezapomenutelnou tečkou v podobě jednoduché, ale silné věty: „Já vím.“ Jsem hodně zvědavý, jestli třetí díl po dalších devíti letech dokáže zapůsobit ještě silněji – třeba znovu jinak, možná blíž realitě, ale s podobnou emocionální silou, jakou měl ten úplně první.80%

krásna prechádzka Parížom. akoby ste tam boli s vašou láskou - bezprostredne, prirodzene, s letmými dotykmi, rozhovormi o všetkom, čo len chcete, s ľahkosťou a čarom miesta.
pre mňa je táto trilógia v poradí 2 - 3 - 1. v dvojke zistili, že si chýbali. v trojke ich láska dozrela. aj s chybami, vzájomnými.

Dospělejší verze, co romantickou idylku vhazuje do víru realistického následku odloučení a shledání po letech. Dokonalá struktura sice příliš zkonvenční prostost původního díla, ale díky tomu možná působí vedle naivní jedničky jako pokračování s přesahem do reality, kde i snad pesimista ocení plamen chvilkové naděje.

Vysoké hodnocení mě překvapuje. Věřila jsem, že je v konverzačce skryto něco fakt dobrého, překvapivého, co mě dostane... Nic, film mě zklamal. Dva lidé se po letech potkají a během několika hodin jen mluví a mluví. Tedy mluví hlavně ona o sobě.Já jsem.... já jsem... já jsem... běž už, uletí ti letadlo... běž už, uletí ti letadlo...Přitom jí nevěříte, že chce, aby odešel. Chová se jako puberťačka s potřebou sdílení všech svých milostných zkušeností včetně těch sexuálních. Své monology halí do intelektuálního kabátu, ale marně. Působí povrchně, hloupě, afektovaně. Zatímco on je setkáním s ní (kdysi) ve vlaku tak zasažen, že napíše milostný román, ona popírá, že je kniha o ní, že to tak nebylo, že je to o někom jiném. Neguje jeho emoce, jako by chtěla být stále přesvědčována o tom, že je to přece o ní, že ona je tou jedinou...  Rozehrává koketní hru, kterou on bezděčně přijímá. A to je zřejmě důvod, proč mi film neseděl. On je tak jiný! Intelektuál, spisovatel. Ona, ekoložka s plnou pusou verbálního chaosu. Pro srovnání mě napadl film Ztraceno v překladu. Stačí málo slov. I v mlčení je obsah. Zatímco Ztraceno v překladu je vztahová perla, Před soumrakem je především milion slov, v nichž se ztrácí význam i emoce. Ztraceno v blábolech. Už výběr herců se nepovedl, respektive spojení Ethana a Julie. Oba znám z lepších snímků. Tenhle scénář by nevynikl ani na divadelních prknech.