Mulholland Drive (2001)

"There's a man... in back of this place."Letos to bude přesně 25 let, kdy se strůjce všeho podivného, leč fascinujícího: David Lynch vrhnul do realizace svého dalšího počinu, který se vyznačuje surrealistickými a neonoirovými prvky. I když se původně mělo jednat o televizní pilot pro ABC, seriál se nakonec zrušil a Lynch tak za pomocí financí francouzské produkční společnosti StudioCanal, zajistil přepracování záběrů do filmu, natočil nový záběry, do scénáře připsal závěr a snímek tak mohl poputovat do kin, kde slavil obrovský úspěch a dodnes je Mulholland Drive považován za jeden z nejlepších filmů 21. století a rovněž si na festivalu v Cannes vysloužil francouzskou cenu César za nejlepší zahraniční film. Fascinující neo-noir, který díky své nespoutané vizi Davida Lynche, precizně zkoumá hollywoodské noční můry, ztrátu identity, žárlivost a nemožnost uniknout vlastní vině. Díky tomu jsem z filmu ani na sekundu nezpustil zrak a v průběhu sledování jsem pocítil strach, úzkost a intenzivní ohromení zároveň. Filmu bezpochyby pomáhá úžasný soundtrack Angela Badalamentiho, skvělá kamera Petera Deminga, precizní scénář a režie Davida Lynche a v neposlední řadě úchvatné herecké výkony Naomi Watts, Laury Harring, Michaela J. Andersona, nebo Justina Therouxe.

𝟔𝟓% - 𝐑𝐄𝐂𝐄𝐍𝐙𝐄 𝟐𝟎𝐭𝐢 𝐬𝐥𝐨𝐯𝐲:  Po dvaceti letech filmového vyzrání zvedám z 2* na 4*. Sice takový "chaos a bordel" a nutno asi vidět 10x, ale herecky a režisérsky zmáknuté výborně. ✱✱✱ 𝐒𝐏𝐎𝐈𝐋𝐄𝐑 𝟐𝟎𝐭𝐢 𝐬𝐥𝐨𝐯𝐲: Ženská se zamiluje do ženské, ale zjistí, že je to byl jenom sen, protože ve skutečnosti se ženská nešťastně zamilovala do ženské a tak se zabije.

Po 20 letech rewatch a já to zase nepobral. Potřeboval jsem po filmu povodit za ručičku a všechno pořádně vysvětlit, takže na druhý den po googlení to do sebe konečně všechno zapadlo a já si poprvé myslím, že to snad i chápu. A tak jak to chápu momentálně, je to fantastické. I bez pochopení je to ale fascinující noir trip se skvělou Naomi Watts. V dokonalém a férovém světě by si Lynch odnesl celou tašku oscarů. 10/10 (projektor)

Lynch se vypořádává se svým kritickým pohledem na Hollywoodský filmový průmysl a se strachy, který v něm tento divný svět vyvolává. Měl s ním vlastní špatnou zkušenost při natáčení filmuDuna. A slíbil si, že už nikdy takto natáčet nebude, aby neměl kontrolu nad výslednou podobou díla. Repliky režiséra (loutky) na castingu jsou zde až děsivě vtipné. Mulholland Drive měl původně vzniknout jako seriál a byl natočen i pilotní díl, ale studio ABC seriál zařízlo. Jak nakonec vznikl místo seriálu film, nechám promluvit samotného pana režiséra. - „Zaslechl jsem, že člověk z ABC, jenž rozhodoval o osudu seriálu, viděl ten pilot v šest ráno. Televizi sledoval přes celou místnost, pil u toho kafe a vyřizoval poštu. A nelíbilo se mu to, nudilo ho to. Tak to zamítl. Potom naštěstí přišla možnost z toho udělat celovečerní film. Ale já neměl inspiraci. Meditace se obvykle nepoužívá k hledání inspirace. Rozšiřujete si obzory a vyjdete z ní svěží, plní energie a s chutí se po nějakých nových impulzech poohlédnout. Ovšem v tomhle případě, prakticky v den, kdy jsme dostali zelenou s celovečerákem, jsem zasedl k meditaci a ssssst, do deseti minut to tam bylo! Nápady přicházely, jak na běžícím páse a týkaly se každé jednotlivé části filmu. Cítil jsem obrovské požehnání. Ale něco takového se mi během meditace stalo jedinkrát v životě.“ - Tolik David Lynch (meditoval od sedmdesátých let každý den). Co se týká tohoto filmu, asi do třetí čtvrtiny jsem všemu v pohodě rozuměl, pak přišel ten zlom a já byl mírně zmatený, myslel jsem si, že se nezorientuji a ani příběh nepochopím. Naštěstí Lynch v závěru všechno vysvětlí filmovými prostředky a symbolikou, která je srozumitelná pro toho, kdo celou dobu dával pozor. Všechno se navzájem krásně propojí podle jednoho klíče, který má divák k dispozici už od začátku. Modrého klíče. :) Scény, které jsem během filmu nechápal na konci navzájem dávají smysl. Jen musíte v příběhu počítat s prvkem snu a podvědomí. Měl jsem radost, že jsem to jakžtakž pochopil, ale věřím, že když se podívám podruhé zapadnou i scény, které jsem přehlédl, nebo si nespojil.

Už ten úvodní obraz, kdy se několik párů v tanci ztrácí za dalšími páry, kdy ale záhy divák pozná, že se tanečníci ztrácejí sami za sebou, tedy to obrazné překrývání sebe sama jako by předznamenalo téma filmu. Koho vidíš? Je ten člověk tím, za koho se vydává? Je identický s rolí, kterou má hrát? Divák tápe. Lynch s ním hraje hru pravidly, která zná jen on. Symbolicky pracuje se světem filmu, kde jsou na jedné straně mocní a na druhé nemocní ztrátou iluzí a sebe sama. Film plný zvratů a hádanek. Surrealistický, expresivní i dadaistický zároveň. Tmavé interiéry často ošuntělé, divní lidé se zvláštním chováním, o chronologii se nedá mluvit vůbec a kamera diváka dokonale oblbuje snímáním tmy, čehosi za špinavým sklem nebo čehosi kdesi. Přesto je film uhrančivý. Jestli má ale pochopitelnou pointu, klíč k řešení, tak já přiznávám, i když film vidím podruhé, že mi ani ten modrý klíč pointu neodemkl. A to se mi fakt nestává.