Čas (2006)

Do jaké míry určuje vzhled člověka jeho mezilidské vztahy, to je otázka, kterou divákům klade Kim Ki-duk ve filmu "Time". Může se to zdát povrchní, ale ve skutečnosti je to často důležitější, než si myslíte. Zejména ve vztahu k sobě samému a méně tomu, jak to ve skutečnosti vnímají ostatní. Příběh přináší velký problém jak dřívější tak i dnešní doby, kritiku společnosti, důkaz o tom, že čím dál víc jdeme s dobou, tím větší je posedlost krásou a povrchnost, která vládne na každém rohu, zároveň je to také odkaz na to, že lidé jako emocionální bytosti nejsou zcela přijati svým okolím. V konečném důsledku často existuje určitá částka vlastního kapitálu, kterou může každý přispět jinak. Ženy chodí na plastické operace, různá kosmetická vylepšení nejen v obličejových partiích, drží diety aby shodily přebytečná kila, muži sportují, cvičí nebo posilují. A to všechno jen proto, aby dělali dojem na své okolí, nikoliv pro sebe. Víte, podle mého názoru jsou lidé, kteří to možná skutečně potřebují ze zdravotního hlediska, nikoliv z pohledu zkrášlovacího, každý by se měl mít rád takového jaký je, přijmout sebe samého. Proč dělat dojem na druhé, každý, kdo Tě bude mít rád a každý, kdo se s Tebou bude přátelit, nebude zajímat jak vypadáš, protože Tě mají rádi přesně takového jaký jsi, je pro ně důležitý Tvůj charakter. A krásní tací jací jsme budeme pro každého kdo se zamiluje do našeho skutečného já. "Time" je chytrý film, ale je pro mě také trochu zklamáním, protože je inscenován mnohem méně poeticky a symbolicky než ostatní režisérovy filmy. Ale samozřejmě to zdaleka není špatné.

Nie neviem tam nájsť poetickosť. Kim ki duk má dobré filmy. Ale toto nie je ten prípad. Nesympatická hlavná hrdinka spraví volovinu a všetky dôsledky toho činu potom pôsobia sebadeštrukčne. Hej Kim ki Duk sa v tom rád rochní. Lenže tie konce sú tak strašne samoúčelné. Ako mám brať vážne film o vzťahoch keď vo vzťahoch o tvár až tak nejde? Oproti 3- iron , ktorý považujem za režisérov dokonalý prienik do pocitu osamelosti, mi toto príde ako onania nad niečím nad čím normálny, zdravý jedinec nerozmýšľa. A tie drobné prvky magického realizmu, ktoré mal napríklad Luk tu tiež nie sú. A takýchto onanií má Kim ki duk nehorázne veľa.

Všichni lidé jsou koneckonců stejní.Kim Ki-dukova formálně skromná, obsahově opulentní meditace na témaKůže, kterou nosím(e)pěje provařenou písničku o tom, že si zbytečně komplikujeme život v oblasti, kde to notabene už tak nemáme snadné - ve zjišťování, kým jsme a kým jsou ti druzí.
Aniž bych čekal plytkou oslavu možností plastické chirurgie a nových cest žonglování s identitami obecně, tohle vzalo snad až příliš příkrý konec. Co ale čekat od tvůrce, který dělá štráchy kde z čeho.
Závěrečným twistem v duchu věčného návratu jsem se rozhodl nelámat si hlavu.

Dosť rozpačitý dojem, zatiaľ to najslabšie čo som od Kima videl. Umeleckú hodnotu snímok určite má, je to veľmi zručne natočené, páčila sa mi hlavne kamera, zato však obsahová stránka ma moc nenadchla. Postavy mi prišli nahlúple a pointa dosť naivne vymyslená, a to aj napriek tomu, že som z väčšej časti Kimove zámery pochopil. Inak Južná Kórea je známa tým, že tam je kult krásy vysoko na piedestály (hlavne u mladých dievčat a žien) a často sa jej prikladá až nezdravý význam, takže plastické operácie sú tam veľmi horúcou témou.60/100

Tady TydlyDuk točí pěkně ujetý filmy. Dývko jsem zakoupil, protože mě zaujal ofiko text distributora. Čekal jsem nějaké tíživé existencionální drámo. A ve své podstatě jsem ho i fakt dostal. Největší problém filmu pro mě byl ten, že se bere příšerně vážně a do toho se hlavní postavy chovají naprosto neuvěřitelně debilním způsobem, takže se v druhé půlce spíš už jen smějete. Bavilo mě na to koukat, ale nevím, co si mám ve výsledku myslet. Konec je pěkný, ale film jako celek je zvláštní kousek roztažený mezi psychologickým dramatem a parodií na sebe sama.